Lidská ryba vydrží bez potravy více než deset let, lidský tvor bez focení ani hodinu
Někteří indiáni se dodnes nenechávají fotit, jelikož si myslí, že fotografie kradou duši. To se o nás běžných smrtelnících říci nedá, fotíme se všude a za každých okolností. U sochy, s pivem nebo s chlebem v ruce, na oslavách či dovolených.
Možná se domníváme, že pokud nebudeme zachyceni na daném místě, nebude nám věřeno, že jsme tam skutečně byli.
Přiznám se, že tyto fotografie nemám příliš v oblibě. Nedávno jsme byli ve Slovinsku, kde jsme navštívili vodopád Savica, mnoho lidí se kousek od něj nechalo vyfotit, já ne. Řekla jsem si, že takovou přírodní krásu nebudu na fotce kazit svou přítomností. Ale pokud se to někomu líbí, budiž.
Samozřejmě, že se při nějaké příležitosti také nechávám fotit, dost často z recese. Pokud jsou na fotografii lidé, preferuji jejich dokumentární zachycení. Ale focení se v případě některých z nás mění až v posedlost.
Při stopování jsem se svezla ministerskou limuzínou, pohřebákem i na korbě se selátky
Moji přátelé říkají, že pokud by se z autostopu skládaly zkoušky, měla bych nejméně doktorát. Pravdou je, že to pro mne býval nejčastěji používaný způsob dopravy.
Třeba zrovna na té dovolené ve Slovinsku. Skupinka Asiatů naháněla labuť u jezera Bled, každý se s ní chtěl vyfotit. Labuť si myslela, že dostane něco k snědku, ale doléhaly k ní jen hlasité výkřiky a chaos.
Obsese focením se ukázala i v jeskyni Postojna, není přece nad to pochlubit se pak příbuzným a známým fotografií s tisíciletými krápníky.
V jeskyni žije zvláštní tvor, říká se mu lidská ryba. Tento slepý narůžovělý obojživelník, který se dožívá zhruba 70 až 100 let, je velmi plachý, takže jedinci prahnoucí po selfie s ním mají prostě smůlu. Zahlédnout ho můžete pouze v obřím akváriu.
Audio průvodce i psané cedule vám kladou na srdce: „Nehlučte, nepoužívejte blesk.“ A lidé fotí a blesky létají. Lidská ryba vydrží bez potravy více než deset let. Lidský tvor bez focení ani hodinu.
Související
-
Horror vacui při balení na dovolenou
Tak jsem si při balení na dovolenou zase jednou vzpomněl na starého filozofa Aristotela. A musel mu dát zapravdu, že na jedné jeho teorii, byť úspěšně vyvrácené, něco bude.
-
Jak nesměl z rádia znít Žalman, protože byl moc podobný Matuškovi, vzpomíná Pavel Kroneisl
Poslouchal jsem v rádiu vzpomínky Pavla Žalmana Lohonky u příležitosti jeho letošních kulatin. Pavle, čas hrozně letí. Sám jsem se při poslechu vrátil o desítky let zpátky.
-
Před lety byly v módě džíny, teď si ženy libují v privilegiu nosit sukně
Naše ulice je taková malá dálnice, kudy ráno proudí do centra města davy lidí. Když je teplo, vykouknu z okna a už to vidím. Mladé ženy přišly na chuť sukním a šatům.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
