Jan Cempírek: O cestách
Každý z nás má nějaké cesty, kterými se vydává rád, opakovaně a s potěchou. Z dětství si pamatuji prázdninové cestování vlakem za dědou a babičkou do Benešova. Na té trati jsem znal každý kandelábr, každičké nádraží!
Dnes však už více jezdím autem. A mou oblíbenou cestou je ta z domovských Budějovic na Šumavu. Do Vimperka. Projel jsem ji stokrát a vždy si ji užívám.
Je to přitom úplně obyčejná, frekventovaná silnice, ale když u Čejkovic zahnu na netolickou odbočku, jojoj, mé srdéčko vždy poskočí! V těch místech je cesta mírná, svádějící k rychlé jízdě. Já zde ale na pedál šlapu střídmě – nepřehledné horizonty i srnky na kraji lesa vyžadují pozornost.
Za zámkem Kratochvíle přichází první ochutnávka stoupání, Šumava to však ještě není. Prosvištím pak kolem sošné stopařky na křižovatce u Vitějovic, zpomalím při průjezdu Husincem.
A hned za ním už pravou Šumavu konečně cítím. Je blízko. Ještě táhlý kopec. A tady začíná! Mrňavá obec Kosmo s několika domy u rušné silnice je pro mě tou pravou šumavskou branou. Před okamžikem jsem jel předhůřím, ale teď, za autobusovou zastávkou, hle – Šumava.
A na blízkém rozcestníku ukazatel, který rád používám jako jazykolam pro kamarády cizince – odbočka na Lštění. Jen to vyslovte! Lštění, to je přeci skutečné peklo jazyka mateřského.
A jsem ve Vimperku. Tohle město se za několik posledních let neskutečně zmohlo. Domy zkrásněly, zámek září jak šperk. A znáte náměstí? Je stranou, a zůstává tak stále i pro mnohého Jihočecha utajenou perlou. Vimperk je kráska, která má dobré časy právě před sebou, věřte mi.
A pro mě je i městem, kde se mohu rozhodnout, kam dál do nitra hor – zda odbočím na Kubovku, nebo se dám ke Sloupu a pak třeba na Pláně. Obě varianty mají svou přitažlivost. Přivedla mě k nim má oblíbená a přitom úplně obyčejná silnice. Budějce – Vimperk, cesta, která pro mě nebývá nikdy nudná a vždy se na ni těším.
Související
-
Jan Cempírek: Malý princ
Nejčtenější beletristická kniha světa. Schválně – tipněte si, která to je? Harry Potter? Ne, ne. Robin Crusoe? Bejvávalo. Tedy fanfáry a vítězem se stává... Malý princ!
-
Jan Cempírek: Andělíčci
Chtěl bych využít vánoční čas, který má být rozjímací, k poděkování jistým bytostem. Nemluví se o nich nahlas, ani často. Jsou subtilní, nejspíše dokonce ani neexistují.
-
Jan Cempírek: Sirény
Je první středa v měsíci, poledne. A už to začíná. Kvílení, skučení sirény. A plechový hlas: zkouška sirén, zkouška sirén. Měsíc co měsíc, rok co rok.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
