Ivan Mls: Papíry na auto

Možná jste to z tónu mého hlasu nepostřehli, ale tohle všechno byla tak trochu ironie.

Těmi věcmi, které s sebou člověk nemusí vozit, jsou totiž řidičák, malý techničák a zelená karta – vše si při případné silniční kontrole dokáže policie z databází už dohledat sama. Stačí jen občanka.

Asi jsem staromilec, ale malý techničák a zelenou kartu jsem z auta nevyndal a taky řidičák má své trvalé místo v peněžence spolu s dalšími průkazy, legitkami a platebními kartami. Připadá mi to celkem praktické a je logické mít doklady k autu v autě. Ubyde tak třeba starost s hledáním dokladů doma po šuplících před cestou do zahraničí.

Spíš mě při tom digitalizačním zjednodušování našeho života vrtá v hlavě jiná věc – proč, proboha, stále ještě musíme každých deset let měnit své řidičáky? Letos se tahle povinnost týká více než 660ti tisíc řidičů. Sice už jde taky požádat digitálně, ale přece jen…

Vždyť řidičák není nic jiného než doklad toho, že jsme někdy, mnozí z nás hned na prahu dospělosti, získali oprávnění k řízení motorového vozidla. A výměnou plastové kartičky za novou plastovou kartičku se na tom, ani na našich řidičských schopnostech či neschopnostech, vůbec nic nemění.

Aha, namítnete, ale co fotografie, ta přece zastarává? Odpovím vám. Řidičák přece už vůbec nemusím mít u sebe, stačí občanka, takže jaképak copak. Na druhou stranu, představte si tu hrůzu, kdyby řidičáky byly takříkajíc na furt a měnit se nemusely.

Jak řekla Stella Zázvorková v Pelíšcích na adresu nerozbitných sklenic „a skláři nebudou mít co žrát“. Jen zkuste vymyslet, co by dělali chudáci dotčení úředníci, kdyby jim letos najednou v pracovní náplni ubyla výměna oněch šesti set tisíc řidičáků.