Ivan Mls: Hodnotitel

Sotva přijedete autem ze servisu, už vám do mailu přijde dotazník, jak jste byl spokojený se službami. Nakoupíte v internetovém obchodě, poctivě v rámci objednávky vyškrtáte, čím vším nechcete být obtěžovaní, a stejně vám přijde dotaz, jak jste spokojeni se službou, či odkaz, kde zhodnotit zakoupený produkt.

Založíte si nový účet u banky a banka se vás obratem zeptá, jak se vám to zakládání líbilo. Nakoupíte v obchodě, kterému jste svěřili své osobní údaje, abyste za pomoci aplikace vyloudili nějakou tu slevičku, a rázem máte v aplikaci dotaz, jak se vám nákup líbil a jak by se prodejna mohla ještě zlepšit.

Jdete ke svému operátorovi zrušit službu, kterou jste si neobjednali, a vzápětí máte v telefonu esemesku se žádostí o zhodnocení přístupu daného pracovníka, se kterým jste celé martýrium absolvovali.

Člověk by se uhodnotil, kdyby na tuhle hru přistoupil, takže já raději na takové požadavky nereaguji. Je mi jasné, že k dnešnímu světu propojenému sociálními sítěmi hodnocení čehokoli a kdykoli prostě patří, ale mě tahle  hra nebaví – a tak trochu ji považuji za ztrátu času.

Proč? Jen si zkuste vybrat nějaký výrobek nebo službu a orientovat se podle přidružených hodnocení – zpravidla se dozvíte úplně všechno od hodnocení, že je  to šunt, až po plesání nad báječností dané věci. A budu vám moc vděčný, když tenhle můj sloupek raději nebudete hodnotit.