Ivan Mls: Cyklosezona začíná

Ti otužilejší z nás zkrátka svůj jednostopý ekologický udržitelný alternativní bezemisní tichý obratný dopravní prostředek už ani nezazimovávají, ale jezdí na něm, hezky česky řečeno, furt.

Ti také mají před svými sezónními kolegy jistý náskok, co se týče psychické odolnosti, protože na jaře začínající cyklista si zas bude muset postupně zvykat na nejrůznější vzájemné  ústrky. Zvlášť tam, kde se v ulicích města potkávají cyklisté a chodci.

Mnoho cyklistů se totiž rádo považuje za cyklistu i chodce zároveň, aby maximálně využili výhod obou těchto společenských postavení. A tak si zase musíme zvykat třeba na to, že v ulicích měst opatřených dlažbou potkáme cyklistu spíš na chodníku než na vozovce. Zkušenější cyklisté také dokážou třeba při náhlé dešťové přeháňce mistrně využívat k jízdě i podloubí.

Řidiči si zase musí uvědomit, že je třeba bedlivě sledovat dopravní značení, protože mnohé městské jednosměrky umožňují kolařům beztrestnou jízdu v protisměru, a je tak zcela zbytečné stahovat okénko a častovat cyklistu názvy domácích hospodářských zvířat a partií lidského těla, jak jsem to onehdy zaznamenal v centru krajského města.

Chodci na smíšených stezkách pak zase musí počítat s tím, že když za jejich zády někdo něco povolává, neměli by to nechávat bez povšimnutí a zareagovat. Někdy mám takový pocit, že klasickým zvonkům na kolech už odzvonilo a slovní varování je tou zdvořilejší variantou, jak se rychlejší cyklista slušným způsobem dožaduje, abyste mu vy, pěšáci,  uvolnili cestu. Tou nepříjemnější variantou výstrahy je skřípání brzd těsně za vašimi zády. 

Pokud jste teď dospěli k závěru, že chci nasazovat cyklistům psí hlavu, jste na omylu. Jsem jedním z nich, ale jsem zároveň i opěšalým a motorizovaným uživatelem veřejných komunikací. Chtěl jsem jen říct, že máme všichni nárok na existenci a vzájemná tolerance a ohleduplnost nám jenom prospěje.