Ivan Mls: Březen – měsíc...
Má kulatiny a do penze se nechystá. Přitom je tady s námi už plných sedmdesát let. Jen se nám občas přejmenoval. Dlouhá léta jsme ho znali jako Březen – měsíc knihy, pak se nám na přelomu tisíciletí tak nějak překabátil na Březen – měsíc internetu, aby se po čase zase vrátil ke kořenům a stal se Březnem – měsícem čtenářů.
V každém případě se ale pořád tahle březnová kampaň točí kolem čtení, knížek a čtenářů a kolem všeho, co s tím souvisí.
A dnes je možná potřebnější než kdy dříve, vždyť díky, nebo spíše vinou moderních komunikačních technologií, řada lidí už konzumuje informace, zábavu, poučení nebo prostě jen zabíjí čas v netextové podobě, protože čtení je přece jen dřina, zatímco videjko se dá zkouknout bez nejmenší námahy a těkat z jednoho na druhé se dá v telefonu úžasným tempem.
Otázkou taky je, koho lze v první čtvrtině jedenadvacátého století považovat za čtenáře. Člověka, který se dokáže prokousat Tolstého Vojnou a mírem a mít z toho hluboký literární zážitek? Vášnivého konzumenta brakové a pokleslé literatury? Hltače komixů a nebo individuum, které své čtenářské dovednosti piluje výhradně na zkratkovitých tvítech, statusech, vacapkách a poustech?
Ať si každý vybere. V každém případě žijeme v pro čtenáře šťastné době, ať si kdo chce, co chce říká. Pamětníci možná uroní slzu, když pietně zavzpomínají na knižní čtvrtky, kdy jsme stávali fronty na žádané knihy, dnes naopak člověk spíš uroní slzu, když navštíví knihkupectví a přemýšlí, co by si z téměř nepřeberné nabídky nově vycházejících titulů vybral.
A to už vůbec nemluvím o nešťastnících, jako jsem já, kteří kromě knih papírových začali holdovat i knihám elektronickým a nadšeně si z jednoho oblíbeného nejmenovaného internetového serveru stáhli celé rozsáhlé knihovny. V časech, kdy to ještě šlo.
Z tohoto úhlu pohledu je nějaký měsíc čtenářů jen kapičkou v moři. Kapičkou v moři záplavy knih, které by si člověk moc rád přečetl, ale jaksi nestíhá. Občas je taky třeba dělat něco jiného a recept na dožití metuzalémského věku zatím nikde.
Související
-
Ivan Mls: Věrnostní aplikace
Léta jsem odolával, až jsem podlehl. A tak jsem si na sebe upletl bič. Stal jsem se jedním z davu, přestal vyčnívat. Nevím už, kdo mě k tomu podnítil, možná to bylo máslo.
-
Ivan Mls: Vysvědčení
Asi jsem hodně stará struktura. Možná staromilec, možná odpůrce pokroku, člověk nepřející progresívním moderním trendům. Napadá mě to zpravidla na konci ledna a června.
-
Ivan Mls: Zázračné léky
Mám pocit, že dělám velice málo pro své zdraví. Tedy ne že bych se nesnažil hýbat. Také konzumuji zeleninu a ovoce, vyhýbám se „fastfůdům“ a nekouřím.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
