Horror vacui při balení na dovolenou
Tak jsem si při balení na dovolenou zase jednou vzpomněl na starého filozofa Aristotela. A musel mu dát zapravdu, že na jedné jeho teorii, byť úspěšně vyvrácené už renesančními učenci, přece jen něco bude.
Tenhle starověký chytrý pán totiž razil myšlenku, že příroda má strach z prázdnoty a tudíž se snaží každý případný volný prostor, kde není nic, rychle zaplnit. Vysvětloval tak, proč píst v pumpě může vytáhnout vodu do výšky. Horror vacui se tomu učeně říká.
Samozřejmě, já si na dovolenou žádnou pumpu nebalím, nicméně přesně podle teorie starého Aristotela se chová mé vybavení, které s sebou na dovolenou vozím.
Když jsme zamlada vyráželi s rodinou na dovolenou a ještě neměli auto, vešlo se kompletní vybavení každého z nás do jednoho zavazadla, které mohl dotyčný bez problémů transportovat v ruce nebo zádech.
S postupnou motorizací se ukázalo, že jedno osobní zavazadlo na osobu je málo a nezbytné věci zaberou mnohem větší objem – přesně takový, jakou velikost má kufr auta.
Zaveďte normy pro zmrzlináře. Jedni kopeček pečlivě oškrabují, u jiných se sotva vejde do kornoutu
Mám podnět. Nevím ale pro koho. Možná na to přijdete vy. Myslím si totiž, že někdo by si už měl konečně posvítit na zmrzlináře a vnést do jejich podnikání řád.
Časem jsme auta obměňovali, zpravidla za o něco větší a tedy i s větším kufrem – a při odjezdu na dovolenou byl ten kufr vždy zase do posledního kubického decimetru plný. Byť s sebou rozhodně žádné zbytečnosti netaháme.
Když jsme před časem pořídili nový vůz v karosářské variantě kombi, vypadalo to, že jsme horror vacui obelstili a budeme jezdit na dovolenou s poloprázdným kufrem. Ale chyba lávky. Příroda si časem našeho volného prostoru všimla – a tak i letos jedeme na dovolenou sice jen s těmi nejpotřebnějšími věcmi, ale přesto s kufrem auta plným do posledního místečka.
A to jsem prosím pěkně letos doma nechal varnou konvici, záložní plavky a jednu detektivku. Hezké léto přeji!
Související
-
Jak nesměl z rádia znít Žalman, protože byl moc podobný Matuškovi, vzpomíná Pavel Kroneisl
Poslouchal jsem v rádiu vzpomínky Pavla Žalmana Lohonky u příležitosti jeho letošních kulatin. Pavle, čas hrozně letí. Sám jsem se při poslechu vrátil o desítky let zpátky.
-
Před lety byly v módě džíny, teď si ženy libují v privilegiu nosit sukně
Naše ulice je taková malá dálnice, kudy ráno proudí do centra města davy lidí. Když je teplo, vykouknu z okna a už to vidím. Mladé ženy přišly na chuť sukním a šatům.
-
Ivan Mls: Cyklozáhada
Rok co rok řeším záhadu, které nemůžu přijít na kloub. Týká se cyklistů a cyklistiky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
