Jak nesměl z rádia znít Žalman, protože byl moc podobný Matuškovi, vzpomíná Pavel Kroneisl
Poslouchal jsem nedávno v rádiu vzpomínky Pavla Žalmana Lohonky vysílané u příležitosti jeho letošních kulatin. Pavle, čas hrozně letí. Sám jsem se při poslechu vrátil o desítky let zpátky.
Bylo těsně po emigraci Waldemara Matušky, po níž následoval naprostý zákaz vysílání jeho písniček. Moderoval jsem tenkrát na stanici, kterou právě posloucháte, páteční odpolední hodinku věnovanou sportu a předvíkendovým informacím. Hudbu do pořadu jsme si vybírali společně s hudebním redaktorem sami.
Žalman měl tenkrát novou písničku, jejíž název si už bohužel nepamatuju, a v ní byl hlasově, intonačně i dikcí k nerozeznání právě od Matušky. Písnička byla pěkná, líbila se mi a tak jsme ji – nic zlého netuše – do vysílání zařadili.
Hodinka vyměřená mému pořadu uplynula a já jsem se chystal domů. Ozval se ale telefon, volal mi tehdejší ředitel studia, abych prý okamžitě přišel k němu. Jeho hlas nezněl vůbec přívětivě, nebyl jsem si ale vědom žádného maléru, byl jsem tedy spíš zvědav, co se děje.
Hned ve dveřích na mě vybafnul. „Ty jsi před chvílí vysílal Matušku.“ Řku: „Ó, nikoliv.“ „Nepovídej, volal soudruh z KV KSČ, že jsme vysílali odpoledne Matušku, a tak se tě ptám, jak je to možné.“
Písní Bouřlivák se chtěli Žalman s Andělem vyrovnat Slavíkům z Madridu
Kulatých 50 let na hudební scéně slaví v letošním roce jihočeská folková legenda Pavel Žalman Lohonka. Pro seriál Českého rozhlasu České Budějovice vybírá a sám komentuje nahrávky, které provázely jeho kariéru. Tentokrát Bouřlivák.
Povídám: „Přinesu seznam odvysílaných písniček a ukážeš mi tam toho Matušku.“ Můj nadřízený papír dlouze studoval a pak povídá: „A co to tedy mohlo být?“ Tušil jsem, a tak jsem mu řekl, že asi ta Žalmanova nová písnička, která je přesně ve stylu Matušky.
Nechal si ji tedy dvakrát přehrát a pak řekl něco, co si budu pamatovat snad až do smrti: „Tuhle písničku nebudeme hrát, je to fakt moc podobné Matuškovi.“
To bylo alibistické rozhodování té doby. Když jsem to vyprávěl některým svým kolegům, většinou se smáli. Pak ale jeden z nich povídá: „Ovšem, přátelé, tohle je vlastně úděsné.“ Nějak nás najednou smích přešel. Tak ať už nás nikdy nepřejde.
Související
-
Před lety byly v módě džíny, teď si ženy libují v privilegiu nosit sukně
Naše ulice je taková malá dálnice, kudy ráno proudí do centra města davy lidí. Když je teplo, vykouknu z okna a už to vidím. Mladé ženy přišly na chuť sukním a šatům.
-
Zaveďte normy pro zmrzlináře. Jedni kopeček pečlivě oškrabují, u jiných se sotva vejde do kornoutu
Mám podnět. Nevím ale pro koho. Možná na to přijdete vy. Myslím si totiž, že někdo by si už měl konečně posvítit na zmrzlináře a vnést do jejich podnikání řád.
-
Žalman – 50 let s písničkou
Padesát malých písničkových vzpomínek k padesáti letům na hudební scéně.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
