Hana Hosnedlová: Opalování letos
Miluju sluníčko. Bohužel, moje světlá blondýnkovská pleť už tak moc ne. Obvykle protestuje už při prvních teplejších jarních paprscích.
V souladu se svým měsíčním znamením zčervenám jako rak vhozený do vařící vody. Pravidelně to odnáší především nos, který je takovým mým kožním barometrem. Nejméně jednou, spíše ale víckrát za sezonu se mi spálí a sloupe. Navzdory různým krémům a jiným opatřením.
Na růžovohnědé mapy po každoročním oloupání spálené kůže jsem si už víceméně zvykla, ale mám zkušenosti i daleko tragičtější. Třeba, když jsem kdysi u rybníka usnula s tváří nastavenou slunci a domů pak jela s nepřehlédnutelnou sbírkou puchýřů po celém obličeji. Ty potom přes noc popraskaly a nabyly konzistence míchaných vajíček. Podívaná pro bohy! Ani to mne ale od chytání bronzu neodradilo...
Musím přiznat, že závidím lidem, co se rychle a snadno opalují. Říká se, že se opálí i na přechodu pro chodce. Mám kamarádku, která se programově griluje už od prvních slunečných dnů, i na prudkém sluníčku vydrží dlouhé hodiny. Je to dřina, ale barvou kůže pak připomíná obyvatelku polynéských ostrovů. Hned bych si to s ní vyměnila.
Opálení totiž skryje mnohé vady na kráse a dokonce i tělesné špeky učiní přitažlivější. Tak mi nezbývá, než opakovaně riskovat vzdorování mé nepřizpůsobivé kůže, anebo čekat, až zase přijde do módy bílá alabastrová pleť...
Související
-
Hana Hosnedlová: Koně
Odjakživa zbožňuji koně. Obdivuji jejich ušlechtilost a krásu. Jsou pro mne symbolem volnosti – když běží s větrem o závod s vlající hřívou. Jsou prostě úžasní!
-
Hana Hosnedlová: Síla vůle
Jistě jste už mnohokrát při svých toulkách přírodou viděli rostliny nebo dokonce stromy vyrůstající doslova ze skály. Vždycky k nim vzhlížím s obdivem a neskonalou úctou.
-
Hana Hosnedlová: Třídění
Taky si myslíte, že máte zbytečně moc věcí, které prostě nepotřebujete? Účinnou prověrkou takových zjištění bývá stěhování. To se najednou člověk diví.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.