Hana Hosnedlová: Japonka

2. srpen 2021

Mám spoustu přátel a kamarádů po celém světě. Zvláštní místo mezi nimi zaujímá přítelkyně z Japonska. Jmenuje se Megumi Kimura Asakura, je učitelkou hry na piáno. Má čtyři už dávno dospělé děti a s manželem žijí už delší dobu v univerzitním městečku v prefektuře Gunma.

Jak jsem vlastně k Megumi přišla? Když mi bylo asi šestnáct, byly nám v rámci studií nabídnuty adresy japonských středoškoláků, kteří si chtěli dopisovat s někým z Československa – anglicky!

V prvním okamžiku jsem ani nevěděla, jestli je Megumi holka, nebo kluk. Ale začaly jsme si psát, postupně jsem se dozvídala víc o ní samotné, o její rodině, o životě v Japonsku.

Když byla Megumi na hudební stáži v Německu, přijela na pár dní za mnou do Budějovic. V té době jsem byla už vdaná a čekala prvního potomka. Megumi byla skvělá, ze všeho u nás byla nadšená a moje rodina se jí moc líbila. Ani nevím proč, ale v paměti mi zůstala taková nepodstatná vzpomínka, jak jí strašně chutnala tatarská omáčka a jak si ji chtěla odvézt s sebou.      

Intenzita dopisů a balíčků s dárky po téhle návštěvě ještě zhoustla. Megumi se mi svěřovala i s  hodně osobními věcmi, třeba že její muž pije hodně vína, jak rodina musí podřizovat své víkendy a svátky kolektivnímu životu manželovy firmy či že její bydliště je jen pár set kilometrů od nebezpečné Fukušimy... Pochopila jsem, že mne zahrnula do své rodiny. Opakovaně mi nabízela pomoc v problematických chvílích.

V současnosti se intenzivně věnuje práci ve světovém mírovém hnutí, ale vždycky si najde čas na pár řádek pro mne. Dnes už píše jenom e-maily, ale ty její papírové dopisy s malůvkami, kytičkami a motýlky mám stále schované...  

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.