Hana Hosnedlová: Hořící stromek

23. prosinec 2022

Rozhlasový sloupek

V době mého dětství na našem vánočním stromku, jako ve většině rodin, nikdy nechyběly barevné tenké svíčičky v kovových skřipcích. Jejich plamínky mne okouzlovaly víc než pozdější elektrická světýlka.

Výzdobu stromečku kromě koulí a jiných foukaných ozdob doplňovaly čokoládové bonbony z kolekcí nebo doma vyráběný barevný fondán. A samo sebou papírové řetězy – ten rok jsem jeden obzvlášť zdařilý vyrobila v družině a moc jsem stála o to, aby zdobil náš stromek.

Jenomže zdobení stromečku byla tatínkova práce. Stromeček zdobil za zavřenými dveřmi ložnice, abychom ho neviděli. My jsme pak spatřili stromek v plné kráse i s hořícími svíčkami teprve v okamžiku, kdy zazvonil zvoneček, a mohli jsme vstoupit.

Zatímco mladší sourozenci uhranutě zírali na stromeček, mě napadlo vylepšit ho svým papírovým řetězem. Snažila jsem se hodit ho na nejvyšší větve, ale v tu chvíli zapracovaly plameny svíček a celý řetěz okamžitě vzplál. A od něj i papírové obaly na fondánu a větvičky s proschlým jehličím a kapičkami smůly.

Tatínek se pochopitelně hned snažil oheň zpacifikovat a odtáhnout vysoký stromek od okna, ale větší úspěch měla babička, která přiběhla s vědrem vody, kterou bez zaváhání vychrstla na hořící fakuli.

Sice jsme pak celé týdny vysoušeli mokrý koberec, ale podle babičky jsme měli obrovské štěstí, že nechytly nové, háčkované záclony na okně. Byl to totiž její vánoční dárek pro nás, jen trošku začouzený...

autor: Hana Hosnedlová | zdroj: Český rozhlas