Hana Hosnedlová: Draní peří
Každoročně v hlubokém podzimu jezdí naše parta Old ladies ke kamarádce na chalupu, na což se vždycky moc těšíme. Tentokrát jsme ovšem místo hrabání listí a stříhání stromků seděly už od odpoledne kolem stolu a louskaly ořechy.
Bylo to jako malá manufaktura. A přitom se pochopitelně povídalo o všem možném.
Připomnělo mi to už skoro zapomenuté večery mého dětství, kdy v kuchyni okolo stolu seděly kromě maminky a babičky i ženské ze sousedství a dralo se peří.
Jasně si vzpomínám, jak nesmírně pyšná jsem byla, že mi dovolily, abych se k nim připojila, i když jsem na stůl sotva dosáhla.
Uprostřed stolu stál pytel ze starého sypku naplněný husím peřím. Před sebou jsme pak měly přiklopený hluboký talíř, pod který jsme ukládaly to, co jsme z každého pérka oškubaly – aby se peří nerozlétávalo po místnosti.
V ruce zůstal potom jen holý tuhý brk, který se vyhazoval. Kromě toho jedna ze starších sousedek pletla z delších pěkných pér nádherné mašlovačky – na vymazávání forem při pečení.
Co ale bylo pro mne nejdůležitější, bylo to, že jsem mohla poslouchat, co si ženské při draní povídaly. Pochopitelně spoustě věcí jsem ještě nerozuměla, ale připadala jsem si náramně dospělá už tím, že jsem mohla mezi nimi sedět.
Nejveseleji bylo při posledním večeru, kdy maminka připravila pro všechny pohoštění a domácí višňové víno. Ani jsem vlastně tehdy netušila, že tohle peří skončilo v peřinách, které jsem později dostala do výbavy...
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
