Hana Hosnedlová: Hadi

7. duben 2022

Každý má z něčeho strach... Já osobně nesnáším pavouky. Ne, že bych se jich přímo panicky bála, ale jsou mi víc než nepříjemní. Ani to, že jsou většinou užiteční, můj odpor nedokázalo zlomit.

Hodně žen se pro změnu bojí hadů. Alespoň většina z mých kamarádek a známých. A zrovna jedné z nich, která se mnou cestovala po Thajsku, položil tamější chovatel hadů kolem krku velkou krajtu.

Viděla jsem, jak kamarádka ztuhla, ale ustála to. To jiná dávala svému odporu daleko větší průchod, když po první noci strávené pod širákem vyklepala ze svého spacáku vyhřátého slepýše. Ovšem na druhé straně jsem obdivovala australskou kamarádku, která klackem pohotově utloukla jedovatého hada, který se jim usadil v žardince na zahradě.

Já naopak mám hady celkem v oblibě – pokud pominu ty jedovaté. Ještě jako mladá holka jsem cestovala se spolužačkou po Maďarsku a zakotvily jsme na pár dní v jednom letovisku u Balatonu.

Vyhřívala jsem se na betonovém molu u vody a stejný nápad mělo i klubko malých užovek. Kamarádka šla na nákup a já se nudila. Tak jsem si začala s háďaty hrát. Rozmotávala jsem je, seřazovala vedle sebe a chytala je, když mi chtěli utéct do vody.

Byla jsem tím plně zaujatá. Najednou na ručník vedle mne dopadla mince, pak druhá, třetí... kolem se utvořil hlouček a se zaujetím mne sledoval. Alespoň na chvíli jsem se tak stala krotitelkou hadů.

autor: Hana Hosnedlová | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související

  • Hana Hosnedlová: Kuličky

    K jarním zábavám patřívalo v době mého dětství hraní kuliček. Stačilo někde na rovině udělat podpatkem boty důlek, zachrastit pytlíkem a už se odehrávaly velké souboje.

  • Hana Hosnedlová: Mrkev

    Kdo z nás v dětství neabsolvoval obědy ve školní jídelně. Ani já jsem pochopitelně nebyla výjimkou.

  • Hana Hosnedlová: Povidlové taštičky

    V době mého mládí se kuchařské zkušenosti předávaly většinou v rodině. Babička i maminka byly skvělé kuchařky, ale já mívala bohužel o víkendech naprosto jiný program.