Hana Hosnedlová: Hadi
Každý má z něčeho strach... Já osobně nesnáším pavouky. Ne, že bych se jich přímo panicky bála, ale jsou mi víc než nepříjemní. Ani to, že jsou většinou užiteční, můj odpor nedokázalo zlomit.
Hodně žen se pro změnu bojí hadů. Alespoň většina z mých kamarádek a známých. A zrovna jedné z nich, která se mnou cestovala po Thajsku, položil tamější chovatel hadů kolem krku velkou krajtu.
Viděla jsem, jak kamarádka ztuhla, ale ustála to. To jiná dávala svému odporu daleko větší průchod, když po první noci strávené pod širákem vyklepala ze svého spacáku vyhřátého slepýše. Ovšem na druhé straně jsem obdivovala australskou kamarádku, která klackem pohotově utloukla jedovatého hada, který se jim usadil v žardince na zahradě.
Já naopak mám hady celkem v oblibě – pokud pominu ty jedovaté. Ještě jako mladá holka jsem cestovala se spolužačkou po Maďarsku a zakotvily jsme na pár dní v jednom letovisku u Balatonu.
Vyhřívala jsem se na betonovém molu u vody a stejný nápad mělo i klubko malých užovek. Kamarádka šla na nákup a já se nudila. Tak jsem si začala s háďaty hrát. Rozmotávala jsem je, seřazovala vedle sebe a chytala je, když mi chtěli utéct do vody.
Byla jsem tím plně zaujatá. Najednou na ručník vedle mne dopadla mince, pak druhá, třetí... kolem se utvořil hlouček a se zaujetím mne sledoval. Alespoň na chvíli jsem se tak stala krotitelkou hadů.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
