Eva Kadlčáková: Lichotky od žen
Sovy nejsou takové, jaké se zdají být. A ženy a jejich lichotky tím spíš. Jako ženy to víme nejlíp. A máme se na pozoru!
Když nám například kadeřnice položí ruce na ramena a zálibně pronese: „Pěkný, moc pěkný,“ víme, že nechválí nás, ale svoji práci. A snaží se nám vnutit myšlenku, že máme být spokojené, přidat na dýšku a přijít zas.
Podobně se chovají prodavačky v obchodech: „No ty šaty vám teda padnou! V těch jste prokoukla!“ Jako bychom předtím chodily zanedbané a s očima slepenýma. Tento druh výkřiku znamená: ten vohoz si kup, potřebuju ho udat.
„Co to máš na sobě?! Tohle že se teď nosí? To sundáš!“ Znalkyně mezi námi vědí: promluvila matka. Lichotky od ní se obvykle nedočkáme. Moje mami mě chválila až ve vysokém stáří, když svoji roli zapomněla.
Opakem toho je: „Dneska ti to sekne! Nemáš nový džíny?“ Jestliže tento kompliment zaslechneme ve chvíli, kdy jsme se z nedostatku času, chuti nebo prostě hadrů opravdu moc nevytáhly, pak si můžeme být jisté, že autorkou pochvaly je žena, která buďto něco potřebuje, anebo něco provedla. Například nás pomluvila nebo na nás něco svedla, případně svedla někoho. Někoho našeho.
Čtěte také
Pak je tu kategorie lichotek zamlčených. Poznáme je podle toho, že i kdybychom vynesly haute couture, ženské osazenstvo kolem nás drží bobříka mlčení! To je jedna z nejvyšších poct, jaké se nám od žen může dostat. Ne, že by nás ale příliš těšila…
Podkategorií nevyřčených komplimentů jsou ještě takové, kdy na nás mlčící žena upřeně civí, vpíjí se do nás očima a až do morku kostí nám posílá mrazivý vzkaz: „Ty fuchtle jedna navoněná, ty ses neměla vůbec narodit!“
Naštěstí jsou s námi na světě muži. Kteří nám i na ulici složí bezelstnou poklonu, pošlou vzdušný polibek anebo aspoň zakopnou o obrubník. A ženy, které, když nás náhodně míjejí, usmějí se a poznamenají prostě: „Krásný šaty!“ Tak přesně takové ženy nám umějí zvednout sebevědomí. Protože je samy mají. Však se nadarmo neříká: v každé pořádné ženě je kus chlapa!
Související
-
Eva Kadlčáková: Můj vyhledávač
Můj vyhledávač si myslí, že jsem chlap. Čekám, kdy mi začne říkat voe.
-
Eva Kadlčáková: Už je to tady
Podle názvu byste nejspíš čekali fejeton o cinkání klíčů. Ale on bude o zvonění hrany!
-
Eva Kadlčáková: Mažu si tě z přátel
„Mažu si tě z přátel!“ zakřičela asi dvanáctiletá dívenka. Usmála jsem se. Coby náhodnému svědku mi připadala jako esence dítěte, v tom nanejvýš dětinském jednání.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
