7 vět, které nikdy neříkejte ženě

ticho, psst, pst, gesto, prst, žena, ústa
ticho, psst, pst, gesto, prst, žena, ústa

„Víš co, tak mi do příště připrav seznam alespoň tří vět, který můžu laskavě použít,“ reagoval můj chlap na situaci, kdy mi zavolal a zrušil rande slovy: „Hele nepřijedu, nemám náladu.“ Načež jsem mu šlehla telefonem.

Dost se tomu divil, tohle by mi mužskej nikdy neudělal, argumentoval, když jsme se spolu k předvčerejšku vrátili, a já na to logicky, tak si teda najdi chlapa, ale on se nakonec přecejen rozhodl pro věčný boj mezi mužem a ženou, zachoval se jako gentleman a navrhl prve vyřčené, totiž abych sestavila tahák.

A mně to připadá jako dobrý nápad, dokonce tak dobrý, abych ho rozšířila, a to nejen obsahově, ale i éterem. Zde je tedy seznam vět, které se ženám nesmějí říkat, protože ony jim rozumějí jinak:

• „Nepřijedu, nemám náladu“ znamená v ženských uších „nemám NA TEBE náladu“, a tak něco takového nesmíte za žádnou cenu vyslovit. Ztlumte vášně a přimějte se k formulaci: „Miláčku, promiň, vím, že ses na dnešek těšila, ale musím to zrušit. Jsem protivnej i sám sobě, zkazil bych nám celej večer.“ Tohle žena vezme a ještě bude vděčná, jakého má ohleduplného maníka.

Další zakázaná věta: „Nepřibrala jsi?“ Za tu by žena zabíjela. Jestli už nutně máte potřebu upozornit ji na něco, co rozhodně ví a s čím se už tak dost trápí, vyřkněte maximálně: „Mám radost, že ti chutná.“

• „Ty že nemáš co na sebe??? Nebuď směšná!“ Tak to prr! Žena vašeho srdce může být legrační, vtipná i potrhlá, ale nikdy ne směšná. A že nemáme co na sebe, tak na to můžete vzít jed. S množstvím věcí ve skříni to vůbec nesouvisí. Ponechte poznámku bez komentáře.

• „Máma umí ty knedlíky lepší.“ „Tak jestli máma umí ty knedlíky lepší, tak si jdi na oběd k mámě.“ Taky už jste nějakou podobnou konverzaci absolvovali? Chcete-li se jí vyhnout (a upozorňuju, že u prudších dam může dokonce vyústit ve zvolání „a už se nikdy nevracej!“), nadhoďte nenápadně, zda by vaši partnerku nepotěšil poukaz do kurzu klasické české kuchyně s renomovaným šéfkuchařem.

Když už jsme u těch matek, proberme si ještě tu její. I kdyby se s ní naprosto nesnášela a bez přestání si na ni stěžovala, nikdy to nesmíte pochopit jako výzvu k vlastnímu odsudku. Větu „Tvá matka je nemožná,“ vyslovíte jen jednou. A vzápětí ji uslyšíte zpátky. S důrazem na zájmeno TVÁ.

Ještě horší variantou je tak, že v afektu pronesete „Ty seš už úplně jako ta tvoje máma!“ Na takový útok zareaguje žena ještě větším útokem. Pokud jí rovnou neulítne ruka, pak jí aspoň vylítne něco nepěkného z pusy. Třeba „kreténe“ – píp…

Sedmička je hezké číslo, tak u věty číslo sedm skončíme. Nepočítejte. Nevypočítávejte a nevyčíslujte. Nikdy neříkejte ženě, kolik vás stála a nežádejte za své investice nic zpět. Pak byste rozhodně skončili vy. Nejenom tento fejeton…