Eva Kadlčáková: Můj vyhledávač
Můj vyhledávač si myslí, že jsem chlap. Čekám, kdy mi začne říkat voe.
To je tak: kupovala jsem nedávno nové pneu. A právě proto, že jsem neznalá žena, zkoušela jsem si o nich něco zjistit. V mém servisu měli zrovna akci na jedny značkové, a tak jsem se mrkla, jestli to má pro mě vůbec cenu utrácet za něco, co se přezouvá na okruhu F1. A mělo. Průměrnou, povídali kluci na četu, za špičkovej výrobek. A tak teď jezdím jako oni. Totiž jako Chiron!
Taky se mi kousla sekačka a já se podívala, jaké modely jsou na trhu, co by mi mohlo ulehčit dřinu a kolik by ta sranda stála. Samozřejmě mi nejlíp poradili ostatní muži přímo na prodejně, ale už jsem po sobě zanechala na síti stopu a přidala další důkaz o svém domnělém pohlaví.
No a do třetice: četla jsem si na netu zajímavý článek o tom, jak správně parkovat z kopce. To já si tak občas čtu. O lapáliích při předjíždění, o tom, co se stane, když za sebou jede několik aut s omezovačem rychlosti a jedno z nich zabrzdí, o automatických převodovkách a nejkrásnějších kabrioletech. Mě to prostě zajímá. Protože jezdím. Můj internetový prohlížeč ovšem usoudil…
…že musím být nutně pán. A začal mi nabízet: motorové pily, rychlá auta a obdařené ženy. A v neposlední řadě: přípravky na erekci!
Čtěte také
Sedím tak v kavárně nad displejem svého telefonu, hebkou nožku přes druhou hebkou nožku, sukýnku, podpatky, lokny… a přemýšlím, jak té potvoře dát najevo, co ostatní na první pohled vidí. Že jsem holka! Křehká žena, která motorovou pilu vůbec neuzvedne, benzínovou sekačku nenatáhne, své auto nepovažuje za hračku, nýbrž za sluhu, a obdařené ženy jí tak nějak z principu přirozeného výběru pijou krev.
Ťuknu na článek o módě. Málo: vyhledavač mi nabídne pomoc při volbě spodního prádla pro partnerku. Rozkliknu stať o vztazích, to už o mně mírně zapochybuje. Teprve když otevřu horoskop, přijme mě zpět mezi ženy. Tak hurá!
Načež mi na obrazovce naskočí reklama na nehormonální přípravky v nelichotivém období přechodu! No mě z toho vyhledavače…!
Važ slova, děvče, varuje mě mé vlastní kontrolní já, nebo ti tu ještě naběhnou vakuový pumpy! A pošle mě do trafiky a koupíme si magazín pro celou rodinu. Až se oteplí, budeme si ho, já i moje mužské alterego, číst v poklidu na dece, a nikdo než ten shora nám nebude nahlížet přes rameno. A ten může. Ten si nic nemyslí, ten ví…
Související
-
Eva Kadlčáková: Poznatky ze seznamky
„Hledám ženu s čárkou“ – tak takovým hlášením mě uvítala seznamka, když jsem se na ni, já zoufalka, připojila. S jakou proboha čárkou? Ptala jsem se v údivu.
-
Eva Kadlčáková: Den jako stvořený…
Jsem dobrý řidič. Muži mi říkají: „Jezdíš jako chlap.“ Tatínek mi složil poklonu otázkou: „Řídíš ráda, viď?“ Ano. Řídím s chutí, švihem a s jistou mírou drzosti.
-
Eva Kadlčáková: Jak sehnat řemeslníka
Kdybych byl ženská, strašně bych toho zneužíval – tu větu řeklo mnoho mužů. Dokazuje, jak silná je asi někdy jejich slabost. A nabádá mě, abych vytasila ženské zbraně.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
