Eva Kadlčáková: Katka a kolibříci
Klap. Kudrnatý kluk v koženém křiváku kráčí ke korvetě. Klikne na klíček, kopne koně pod kapotou, kývne k oknu a krouhne to kamsi k dáli...
Katka kouká za koncovými ksenony, koutky k uším, kouzlo v karamelových kukadlech.
„Kočky!“ klepe do klávesnice. „Katko?“ klepou kamarádky. „Klesejte do křesel! Klofla jsem kluka!!“ „Kecáš!? Kterýho?“ „Krásnýho!“ „Katko, konečně! Kterýho krásnýho??“
„Karla!“ „Karla??? Kterýho Karla?“ „Karla Kolbabu.“ „Karla Kolbabu, Katko? Od Kamily?!“ „Který Kamily??“ „Katko, kristapána, od Kamily Kolbabový!“ „Kdeže,“ krotí Katka kamarádky a kategoricky končí krátkou komunikaci.
Koutky ale kroutí ke koberci. Kukadla klopí, kapičky kanou ke klamanému klínu. Katastrofa! Katka klofla ku… koumejte koho!
Kápla na Karla v kulturáku, kde se konal karneval. Katka korzet, kozačky ke kolenům, kraťasy... Karel kostkovanou košili, kovbojský klobouk, koně ke kotníkům. „Krásko,“ kyne k ní kovboj, „kolik květin za kankán?“
„Kankán, kanče?“ kření se Katka, „každej kvapík k ničemu, kup krásnej klidnej kus, koňak a kopretiny.“ Karel kývne ke kapelníkovi, kapelník ke klávesistovi, klávesista ke kytaristovi. Kulturákem se klene „Koukej kapky se koulí“. Karel a Katka krouží kolem, klesnuti k sobě...
Eva Kadlčáková: Láska louže přeLévá
Léto. Ligotající se listy lípy léčivé, libovonná lila levandule, lyrický luční len… Lidé lížou ledové laskominy, lokají lepkavé light limonády, levitují na lehátkách.
Koncem karnevalu klofá Karel do klávesnice kontakt na Katku. „Kontaktuju tě, kotě,“ a kissne Katku do kaštanových kadeří. Křídla kolibříků kradou se Katce křehce ke kůži, ke konečkům končetin...
Kuropění a klekání, kuropění a klekání, kuropění a klekání... Konečně i klinkání! „Katka!“ křikne Katka a kousne se do koutku. „Karel,“ konstatuje Karel, „klídek, kotě.“ K večeru kočíruje káru, klepe na Katku. Kytice kopretin, koňak, kanape...
K ránu Karel klouzne do kalhot, kvapně klapne, v křiváku kvapí ke korvetě. Krk krčí ke klopám, kradmo kouká kolem, kde kterej kolemjdoucí. Klikne klíčkem, kývne Katce, krouhne to ke Kamile.
Konec.
Katčiny kolibříci krutě klovou do kůže, do konečků končetin. Kuropění a klekání, kuropění a klekání, kuropění a klekání. Katka kontroluje kalendář. Kéž by kolibříci konečně klesli, kéž by je kleplo. Kéž Katce konečně kyne klid!
Související
-
Eva Kadlčáková: Račí roupy
Ráček Richard rád randí. Rejdí rozvodím, rozhlíží se. Rychlými rázy rozráží rákosí, rumpluje rostlinami, rachotí ramínky. Rád by račici. Račí rodinku!
-
Eva Kadlčáková: Chalupářská
Chiropraktik Chramosta chce chalupu. Chorobně. Chodí Chodskem, checkuje chátrající chalupy. Chabota!
-
Eva Kadlčáková: Óda o Olze
Olga, okatá Olomoučanka, odmalička ovládala osobní osteoaparát. Otáčela se okolo osy, ohýbala, obíhala ovál, osvalovala se, ocelila. Očividně se odlišovala od ostatních.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
