Eva Kadlčáková: Chalupářská

Chlapi se chechtají: „Chdybysbýl, Chramostejle, chytřejší, chodilbýs na chirurga! Chirurg chrastí chlupem, chiropraktik chrupem!“ A chlemtají chmel.

Chramosta chřadne. Chlapi ho chlácholí: „Chop se chaty a chatař! Chalupa chirurgovi, chata chudákovi...“ „Chlapi, chatu chyť chlupatej! Chci chalupu! V chládku u chlumu. Chodit  chodbičkou, chvíli co chvíli chlístnout: „Chčíje a chčíje...,“ chápete?“ Chlapi chápou. Chytrolín Charvát chraptí:„Chramostejle, chčíje je chybně!“

Chramosta, chudák, churaví chtíčem, chvilku a chňapne ho Chocholoušek! „Chramostejle,“ chýlí chundelatou chocholku Charvát, „chceš-li chodskou chloubu, chop se chance! Chalupářka Chylíková - chudinka, chlap jí chřastnul z Choustníku - chová chromýho chlapečka, chvályhodně chalupaří, chová se chvalitebně, chápeš, chlap chybí...“

Eva Kadlčáková: Óda o Olze

• Upravit
• Smazat

Olga, okatá Olomoučanka, odmalička ovládala osobní osteoaparát. Otáčela se okolo osy, ohýbala, obíhala ovál, osvalovala se, ocelila. Opravdu očividně se odlišovala od ostatních.

Chramosta chroustá charakteristiky chalupářky Chylíkové. Chodka? Chromej chlapeček? Chomout? „Chjo...“ chrání se chabě. „Chramostejle, chrapoune, chceš-li chalupu a chechtáky chybí, chytni Chylíkovou chapadlama! Chceš-li chatrč, chobote, chlastej a chrň!“

Chalupářka Chylíková chřadne. Z chlapečka chromajzla je chuděra chabrus na chrbát. Choulí se, chodí k chiropraktikovi. Chiropraktik chodí k chalupářce... Chiropraktik chodí s chalupářkou!  Chutnají Champáňo, chrání choulostivého chlapce, chystají chichotalku...

Chválabohu: chalupářka chytla chlapa, Chramosta chalupu. Chramostovic chalupa, chlouba Chodska!