Dům u vycházejícího slunce vznikl z tradicionálu. Píseň proslavili The Animals, u nás Jaromír Mayer

Vnímat Jaromíra Mayera jen jako zpěváka víceméně popového střihu, jehož hlas a výzor dovedl uchvátit hlavně ženská posluchačská srdíčka, to by bylo zúžení šíře jeho interpretačního záběru.

Jakkoliv v řadě písní uměl zabrnkat na nostalgickou strunu a dojmout usedlejší publikum (vzpomeňme třeba Hospůdku známou na návsi za můstkem), svého času patřil i k nastupující vlně českého bigbítu. Za zmínku určitě stojí i jeho účinkování s Orchestrem Karla Vlacha, tedy tělesem vysoce profesionálním a hudebně rozkročeným.

Ostatně písničku Dům u vycházejícího slunce nahrál v pětašedesátém roce právě s „Vlachovci“.  A dlužno dodat, nedržel se nijak při zemi.

Tou dobou už měl jistě v uších i velmi úspěšnou verzi tohoto amerického tradicionálu, s níž sklízela zasloužené úspěchy anglická rhythm-and-bluesová skupina The Animals. Uchopila píseň velmi syrově a v souhře kytar, varhan a naléhavého hlasu zpěváka Erika Burdona ji tak přesadila z dávných časů do tenkrát aktuálního hudebního výrazu, který dodnes nezestárnul.

Dům u vycházejícího slunce v podání anglické skupiny The Animals a českou coververzi Jaromíra Mayera můžete porovnat v rubrice Písničky z cizí kapsy.

autor: Martin Schuster | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

    Mohlo by vás zajímat

    Nejposlouchanější

    Více z pořadu

    E-shop Českého rozhlasu

    Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

    Karin Lednická, spisovatelka

    kostel_2100x1400.jpg

    Šikmý kostel 3

    Koupit

    Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.