Děsivá šumavská tragédie, jak ji ve své povídce popsal Karel Klostermann, se nikdy nestala
Spisovatel Karel Klostermann byl vypravěčským mistrem a také mužem s obrovskou pamětí. Sám říkal, že si staré příběhy ze Šumavy nevymýšlí, jen kombinuje a občas změní jméno nebo místo děje.
Velmi důvěryhodně působí děsivá událost z jeho povídky Bílý samum. Někdy v osmdesátých letech 19. století se podle ní vracely děti ze školy v Nových Hutích domů do Pasek. Jsou to asi dva kilometry.
Sotva došly k okraji lesa, spustila se sněhová vánice tak silná, že místy prý napadly až tři metry sněhu. Po dětech se slehla zem a lidé je našli až druhý den hluboko pod sněhem, zmrzlé na kost. 26 chlapců a dívek, držících se jeden druhého. Sešli z cesty, sníh je zasypal a zahubil.
Takhle, jak to líčí Klostermanova povídka, se však tragédie na šumavských Pláních neudála. Genealog Dr. Mager se kdysi snažil najít historickou pravdu v matrikách zemřelých, ale marně. Žádný pohřeb šestadvaceti umrzlých školáků v Nových Hutích nenašel.
Zjistil dokonce, že smrt umrznutím bývala na Šumavě poměrně vzácná a paradoxně nejčastější příčinou dětských úmrtí tu byly popáleniny nebo opaření, k nimž došlo v kuchyni, v teple domova.
My ovšem víme, že podle vlastních slov si Klostermann nevymýšlel, a tak je možné, že celou událost si vypůjčil odjinud.
Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravil archivář Daniel Kovář.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
