Lidé v minulosti chytali vlky do pastí. Dvě vlčí jámy dodnes zůstaly na Šumavě, vede k nim naučná stezka
Na více místech jižních Čech se setkáme s názvem Vlčí jáma nebo Vlčí jámy. Většinou jde o nějaký velký les. Názvy pocházejí ze starší doby, dokud nebyli v 19. století vlci v našem kraji vyhubeni.
Lidé se vlků báli, viděli v nich zákeřné bytosti, které mohou člověku ublížit a především působí škody na dobytku. Vzpomeňme na některé tradiční pohádky.
Vlci proto bývali chytáni do pastí, které měly většinou podobu hluboké jámy kruhového tvaru, obezděné kamením. Vlastně se velmi podobaly studnám. Jáma se zakryla větvemi, na ně byl položen kus masa, který měl vlka přilákat. Někdy jako návnada posloužil starý nemocný kůň nebo jiné domácí zvíře.
Vlk se propadl do jámy, tam ho pak lidé našli a zabili. Z písemných pramenů víme například o pasti, kterou v roce 1571 kopal mlynář Želízko nedaleko Strážkovic na Českobudějovicku.
Zachovalo se jich ale málo. Stará vlčí jáma je například v oboře u Milevska, ale pro veřejnost není přístupná.
Naopak dvě vlčí jámy si můžeme prohlédnout na Šumavě, poblíž Petrovic u Sušice. Vede k nim dokonce krátká naučná stezka. Každá z obou jam má průměr něco přes jeden metr a hloubku dva až tři metry. Jsou dokladem dávného nepřátelství mezi vlky a lidmi, dnes už je ale považujeme jen za vzácné památky svého druhu.
Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravil archivář Daniel Kovář.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
