Den začíná vizitou s několika skleničkami piva, vzpomíná na práci v Budvaru bývalý sládek Josef Tolar

Životní dráhu Josefa Tolara nasměrovali učitelé. „Měl jsem dobré učitele na fyziku, chemii, matematiku, proto mi tyto předměty přišly zajímavé a šly mi snadno. Když jsem byl na střední škole, tehdejší jedenáctiletce, udělal jsem si doma malou chemickou laboratoř a zkoušel všelijaké výbušné pokusy,“ vzpomíná. Následně vystudoval potravinářství na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze.

Obor podle něj tehdy ale rozhodně nebyl nijak lukrativní. „V těch šedesátých letech patřilo potravinářství snad s textilním průmyslem k nejhůře placeným odvětvím. Platy byly velice nízké a prostředí v pivovarech nezáviděníhodné. Za minulého režimu se rozhodně nepočítalo s tím, že by se tento obor někdy v budoucnosti stal lukrativním,“ popisuje.

Josef Tolar pochází z Českých Budějovic, a tak brzy začal pracovat v Budvaru. Vystřídal nejrůznější pozice, v roce 1985 se stal sládkem. „To neznamená, že jsem ráno přišel do práce a čekalo na mě pivo naservírované na stolku. Ochutnávat se totiž začínalo na spilce, tam jsme přišli s kolegy na ranní vizitu a měli jsme tam připravené malé skleničky, asi 50 mililitrů, se vzorky piva, které se ten den mělo sudovat, to znamená převádět z kvasných tanků do ležáckých tanků. Ochutnávka, to byla taková kontrola, že kvašení proběhlo tak, jak mělo,“ vysvětluje.

Těší ho, že se dočkal doby, kdy mohl cestovat, přednášet o českém pivu a ochutnávat piva z jiných zemí. „Samozřejmě my čeští sládci to umíme nejlépe,“ usmívá se. „Asi největší odlišnost jsem vnímal v Anglii. Tam má Budvar dceřinou společnost a my jsme často při jednáních ochutnávali ta slavná anglická piva, ale musím říct, že jsem byl vždycky rád, že se mohu vrátit domů k tomu našemu. Na druhé straně, abych něco pochválil, zajímavá jsou proslulá belgická piva, která jsou na naše poměry velmi silná, plná chuti a bohatá svým aromatem,“ dodává.

Čtěte také

Předkové Jana Vondrouše spravovali panství Schwarzenbergů, on po revoluci začal spravovat Český Krumlov

Když Josef Tolar odcházel do důchodu, jeho kolegové spočítali, mu pod rukama pomyslně prošlo 21 milionů 464 tisíc hektolitrů piva. „Dnešní sládek je spíš manažerem a tím, kdo celou tu složitou organizaci řídí, takže se nedá říct, že zkontroluje každý hektolitr. Kontrol je sice během každého pracovního dne celá řada, ale provádí je kromě sládka také pověření mistři a předáci, analytické kontroly už často dělají automaty,“ komentuje.

Bývalý sládek a výrobně technický ředitel Budvaru má za sebou osmdesátku a je stále v kondici. „Výroba piva dělá radost, proto člověk není usoužený a přepracovaný. Musí ale platit, že všeho s mírou. Za svoji éru jsem bohužel zažil i takové spolupracovníky, kteří na tom nebyli zdravotně dobře a odcházeli z pivovaru dříve, někdy to opravdu souviselo s tím, že tu oblibu k výrobku tak trochu přeháněli,“ říká Josef Tolar.

„Především bych měl ale asi poděkovat svým rodičům, protože se oba dožili vysokého věku. Maminka zemřela v 97 letech a tatínek ve 102 letech jako nejstarší občan Českých Budějovic. A to přesto, že zažili strádání po první světové válce, kdy ani na vsi, odkud oba pocházeli, nebylo co jíst a kdy zdravotní péče byla úplně jiná než dnes,“ doplňuje.

Celý rozhovor s bývalým sládkem Budějovického Budvaru Josefem Tolarem si poslechněte v cyklu Jihočeši online.