Chtěla jsem být hezká tenistka v sukýnce, ale karate mi toho dalo mnohem víc, směje se vicemistryně světa

Ve finále podlehla soupeřce z Japonska. „Já jsem ještě osm sekund před koncem vedla jedna nula. Ten zápas byl hodně vyrovnaný, často dokonce v můj prospěch, takže to bylo nakonec takové hořkosladké. Soupeřka kopla nešťastně, ale rozhodčí to uznali v její prospěch, což bylo hodně sporné, připadala jsem si ukřivděná,“ vypráví Martina Šáchová a dodává, že má alespoň o to větší motivaci na další mistrovství, která se uskuteční v Budapešti.

Navíc prohru s bojovnicí ze země, odkud karate vzešlo, nevnímá vůbec negativně. „Byla to pro mě čest, bylo to takové symbolické. V karatistickém světě panuje velká pokora vůči Japonsku a japonským závodníkům,“ vysvětluje.

Čtěte také

Sto půlmaratonů ve sto dnech. Neuvěřitelný kousek dokázal amatérský běžec Petr Jedlička

Nejtěžší soupeřku potkala Martina Šáchová podle svých slov paradoxně ve čtvrtfinále. „Byla z Černé Hory, potýkám se s ní už spoustu let. Zápasy s ní bývají velmi nerozhodné, musela jsem hodně taktizovat. Já zvolila cestu, která mi nebyla úplně příjemná, ale soupeřce to také příjemné nebylo. Taktika se nakonec vyplatila a dalo mi to dostatek sebevědomí pro další zápasy,“ vzpomíná.

Martinu rodiče vedli od mala ke sportu. Začínala aerobikem a baletem, pokračovala tenisem a nakonec se nadchla pro karate. „Lákala mě představa být hezká tenistka v hezké sukýnce, ale ke karate jsem si našla větší vztah, dalo mi víc kamarádů a také jsem v tom našla větší rivalitu. Karate jednoznačně vyhrálo. Tenis mi nebyl souzený,“ říká.  

Ke karate jí přivedla maminka, která měla dojem, že k tenisu potřebuje přidat jiný sport. Bojovému umění se začala věnovat v deseti letech ve Vodňanech, od dvanácti už jezdila trénovat do Českých Budějovic. Na tréninky stále dojíždí každý den, trénuje maximálně devadesát minut.

Celý rozhovor s vicemistryní světa v karate Martinou Šáchovou a také jejím trenérem Miroslavem Hýskem si poslechněte online.