Ženské zbraně v hokeji. Holky jsou zákeřnější a občas se i pomluví, prozrazuje Tereza Vanišová

Na ledě to ale Tereza Vanišová umí, na olympiádě v Číně dala dva góly právě Švédkám a ve čtyřech zápasech si připsala další tři asistence. Patřila k oporám českého národního týmu a spolu s kolegyněmi ukázala v dobrém světle, co je to ženský hokej.

„Spousta lidí považuje lední hokej za mužský sport, a tudíž se jim holky na ledě nelíbí. Zdá se jim, že vypadáme mohutněji, mužněji. Ale o tom to vůbec není. Je to ženský sport zrovna tak jako chlapský. Je to předsudek,“ konstatuje.

Tereza Vanišová ve studiu Českého rozhlasu České Budějovice |foto:Judita Šímová, Český rozhlas

Ženský hokej je jemnější i ve způsobu hry. „V ženském hokeji je zakázána hra do těla. Všechny bodyčeky a podobně jsou pískány jako faul,“ vysvětluje Tereza Vanišová. Sama má ale hru do těla ráda. Vyrůstala na ledě s kluky, hrála s nimi až do osmnácti let, má tedy chlapskou hru zažitou.

„Já si dokonce myslím, že to omezení ochuzuje ten sport. Hokej je tvrdý a kontaktní sport, a jestliže hra do těla chybí, o to víc se tam dostává hra hokejkou – hákování, sekání, větší zákeřnosti. Upřímně si myslím, že kdyby se hra do těla povolila, tak by to bylo i zajímavější pro diváky. Jsme holky, nejsou mezi námi vyložené váhové rozdíly, my bychom to ustály,“ uvažuje.

Jenže holky bojují jinak. Protože nedisponují takovým tělesným fondem jako muži, musejí používat ženské zbraně. Fyzické i psychické. A také si každou neshodu dlouho pamatují. „Myslím si, že je to tak i v hokeji a že je to složitější také pro trenéra. Trénovat ženský tým je někdy docela oříšek. Holky si mezi sebou spory nevyříkají, spíš se pomluví za zády. V tomto je ženský kolektiv nic moc,“ potvrzuje Tereza Vanišová.

Čtěte také

S převlékáním pomáhají trenéři, cíle se dotýká hlavou. Trénink mám ale stejně náročný jako zdraví sportovci, říká plavec Arnošt Petráček

Tvrdým sportem je hokej pro dívky i bez hry do těla. Přesto vyražené zuby u hráček nevídáme. „U nás je velká výhoda, že nosíme mřížky, takže tam zranění v obličeji zas tolik nehrozí, ale může se to stát,“ říká Tereza Vanišová.

Do jiných částí těla ale už podle svých slov dostala pukem tolikrát, že to dávno nepočítá. Čísla by se pohybovala spíš v tisících než v jednotkách. „Ale mám štěstí – klepu na dřevo – že na zranění netrpím, v tom jsem vždycky měla výhodu. Modřiny a nejrůznější bolístky ale k hokeji prostě patří,“ dodává.

Používají hokejistky suspenzor? Šly by místo šortek do sukýnek? Kolik na ně chodí diváků? A proč se Tereza Vanišová jako malá holčička vůbec dala na hokej? Celý rozhovor s útočnicí české hokejové reprezentace si poslechněte online.