17. listopad přinesl za posledních sto let zásadní události víckrát

1939

První událost se týká roku 1939 a předcházel jí pohřeb studenta Jana Opletala, který byl smrtelně zraněn na protinacistické demonstraci.

Pohřbu se 15. listopadu účastnil i Jihočech Karel Hýbek, který na to vzpomínal v archivní nahrávce Českého rozhlasu České Budějovice. „Ke každému věnci byli čtyři studenti. Dva nesli věnec, to byly velké, velmi poctivé, těžké věnce, a pak z každé strany jeden, který držel stuhu,“ popisoval.

Nacisté pak 17. listopadu zatkli tisíc studentů včetně Karla Hýbka a poslali je do koncentračního tábora. „To byla hromadná akce přímo na koleji,“ vzpomínal Jihočech.

Osobně znal Opletala, sám musel do koncentráku. Na 17. listopad 1939 vzpomínal i po mnoha letech

Státní svátek 17. listopadu připomíná hned dvě důležité události. Uzavření českých vysokých škol nacisty a zatýkání studentů v roce 1939 a události roku 1989, kdy právě připomínka 50. výročí nacistických represí přerostla v demonstraci proti komunistickému režimu.

Podle historika Jiřího Dvořáka z Jihočeské univerzity je 17. listopad 1939 u nás spojen s likvidací studentského hnutí, uzavření českých vysokých škol a umístění zhruba1200 studentů do koncentračních táborů.

„Studenti potom byli postupně na základě přímluv protektorátního prezidenta Emila Háchy a případně při některých výročích, jako Hitlerovy narozeniny 20. dubna, propouštěni. Je ale nutno zmínit, že devět vedoucích funkcionářů popravili a navíc tehdy bylo vyhlášeno, že české vysoké školy za toto budou uzavřeny na tři roky, pak se to protáhlo až do konce války,“ dodává Jiří Dvořák.

V roce 1941 byl 17. listopad vyhlášen v Londýně za Mezinárodní den studentstva. Právě čeští studenti, velmi často víceméně sotva odrostlé děti, přišli za války o zásadní možnost vzdělávání.

1945

17. listopad ovšem sehrál svoji dějinnou roli znovu po válce. Právě v tento den roku 1945 vstoupily v platnost Benešovy, přesněji řečeno prezidentské, dekrety číslo 122 a 123/1945 sb. o zrušení německé univerzity v Praze a německých technických škol.

Jednalo se o symbolickou odvetu nacistům, potažmo Němcům. „Šlo o to, že německá menšina, která byla určena k odsunu, tímto dekretem přišla o možnost vysokých škol. Majetek těchto škol měl sloužit jako náhrada za to, co se stalo s českými vysokými školami,“ říká historik.

Odsun Němců na historickém snímku|foto:Post Bellum

Tou dobou už byla v platnosti Postupimská dohoda, na jejímž základě kulminovala první oficiální vlna vysídlení německého obyvatelstva z Československa. Odsun se uskutečňoval podle plánu spojenecké Kontrolní rady pro Německo, který byl schválen 20. listopadu 1945 v Berlíně.

Odsun se dotkl Elfride Weismannové, která dnes žije v Linci. „Narodila jsem se 18. prosince 1935 v Kaplici, maminka tu vedla obchod s potravinami, tatínka si pamatuji ve zvláštních souvislostech, například ve stejnokroji řidiče autobusové linky z Nových Hradů do Lince nebo dokonce v uniformě prvorepublikového vojáka československé armády,“ vypráví.

Po zabrání pohraničí Němci musel její otec jakožto sice občan původního Československa, ale rakouské národnosti narukovat do říšské armády. Na podzim roku 1945 se za ním po jeho návratu z fronty vydala rodina do Lince. Na oficiální odsun nečekali.

„Dostali jsme se tam díky pekařskému autu, které dováželo dvakrát až třikrát týdně z Freistadtu ruským vojákům do Kaplice chleba. Zpátky jezdil vůz prázdný a díky tomu se z Kaplice dostalo několik rakouských rodin. Jako malé dítě jsem dlouhou dobu nechápala, co se to tehdy kolem mě děje,“ dodává Elfride Weismannová, která se dodnes do rodného kraje vrací a učí se tu znovu česky. „Domov je prostě domov,“ říká.

1989

Třetí zásadní 17. listopad nastal v roce 1989 a odstartoval Sametovou revoluci. „V Praze byla povolena manifestace vysokoškolského studenstva k 17. listopadu. Do hry vstoupila StB, která hrála takovou nečestnou hru a za pomoci různých manipulantů a lidí, kteří se vydávali za studenty, část průvodu odvedla na Národní třídu, kde došlo k brutálnímu policejnímu zásahu,“ líčí historik Jiří Dvořák.

Navíc začala kolovat fáma, že byl zabit student Šmíd. „Tady vznikla asociace – Jan Opletal na jedné straně a student Šmíd na straně druhé. V důsledku toho byla reakce obyvatelstva mimořádně silná a rychlá a vedla k pádu komunistického režimu,“ uzavírá Jiří Dvořák.