Osobně znal Opletala, sám musel do koncentráku. Na 17. listopad 1939 vzpomínal i po mnoha letech
Státní svátek 17. listopadu připomíná hned dvě důležité události. Uzavření českých vysokých škol nacisty a zatýkání studentů v roce 1939 a události roku 1989, kdy právě připomínka 50. výročí nacistických represí přerostla v demonstraci proti komunistickému režimu.
Především o dění roku 1939 už toho ale dnes lidé podle ankety Českého rozhlasu moc nevědí. 17. listopadu 1939, dva dny po pohřbu studenta Jana Opletala, který zemřel na následky střelby při protinacistické demonstraci, nařídil Adolf Hitler, aby jakékoliv další protesty byly bez ostychu ihned potlačeny vojenskou silou.
Byly uzavřeny české vysoké školy, vedoucí představitelé vysokoškoláků zatčeni a devět z nich popraveno. Celkem 1200 českých studentů bylo zbito a odvlečeno do koncentračních táborů. Důvodem toho všeho byly studentské demonstrace, které se odehrávaly prakticky od začátku akademického roku hlavně v Praze a které kulminovaly 28. října při výročí vzniku samostatného Československa.
Český rozhlas České Budějovic zaznamenal v roce 2012 vyprávění přímého pamětníka a tehdejšího studenta Karla Hýbka. Ten se osobně znal s medikem Janem Opletalem a sám pak přežil více než dva roky v koncentračním táboře Sachsenhausen. Karel Hýbek vyrůstal v Českých Budějovicích, navštěvoval gymnázium v České ulici a v říjnu 1938 začal v Praze studovat na Vysoké škole strojního inženýrství.
Na protinacistických studentských demonstracích byl na podzim roku 1939 podle svých slov od rána do večera. „Já jsem vždycky chtěl zabránit tomu, aby to studenti považovali za nějaký nekoordinovaný výtrysk vášní nebo něco takového. Ty demonstrace byly od 1. října, kdy jsme přijeli do Prahy, nesmírně pečlivě organizované,“ vzpomínal.
Studenta Jana Opletala, který byl na demonstraci postřelen a později zemřel, znal osobně přímo z koleje. „Seznámili jsme se už v druhém semestru a on byl potom ve třetím semestru od října 1939 zvolený do studentské samosprávy. Byl to nesmírně oblíbený chlapec. Já jsem s ním vedl dlouhé debaty o medicíně. Proto nedám dopustit na prostředí kolejí, kde jsou promíchaní lidé z různých oborů, to je pestré a má to pro život velký efekt,“ komentoval Karel Hýbek.
15. listopadu se zúčastnil pohřbu Jana Opletala a o dva dny později patřil k studentům zatčeným nacisty. „To byla hromadná akce, přišli si pro nás 17. listopadu přímo na kolej,“ vzpomněl Karel Hýbek.
Události 17. listopadu 1939 byly důsledkem dění předchozích týdnů. Už od konce srpna se nacisté podle Jana Ciglbauera, který se zabývá válečnou historií, snažili maximálně zabezpečit prostor okupovaných českých zemí proti jakýmkoli povstáním nebo nepokojům v souvislosti s plánovaným napadením Polska.
„Jakmile vypukla druhá světová válka, rozběhla se po celém protektorátu velká zatýkací akce gestapa. Jednalo se vlastně o zatčení českých rukojmí právě kvůli nepokojům. Byly zatčeny významné osobnosti, v Českých Budějovicích například bývalý starosta Alois Neumann nebo doktor Zátka. Většina lidí pak byla držena v koncentračních táborech až do konce války,“ říká Jan Ciglbauer.
S blížícím se 28. říjnem a výročím vzniku republiky si nacisté uvědomovali, že by mohly vypuknout stávky a demonstrace. Tomu se snažili po celých Čechách zabránit. „V Českých Budějovicích policejní ředitel obeslal školy a továrny a varoval před akcemi, které by mohly mít nedozírné následky. V den výročí nacisté uzavřeli zábavní podniky. K nepokojům nakonec došlo v Praze, kde byl postřelen student Opletal a zastřelen pekařský dělník Sedláček,“ doplňuje Jan Ciglbauer.
Pražské události 17. listopadu zasáhly i do jižních Čech, protože celá řada zatčených studentů pocházela z tohoto kraje - například bratři Karel a Josef Filsakovi z Jindřichova Hradce. „Jejich otec byl stavebním podnikatelem a snažil se maximálně o jejich propuštění. Obracel se na nacisty v Jindřichově Hradci, pokoušel se o úplatky, nicméně to nakonec vedlo k určitému vydírání ze strany nacistů, kteří požadovali předkupní práva na majetek a podobné věci. Bratři byli propuštěni až úplně mezi posledními studenty v lednu 1943,“ vypráví Jan Ciglbauer.
Svou roli sehrál i další Jihočech - prezident Emil Hácha z Trhových Svinů. „Samozřejmě ihned protestoval proti zatčení studentů a požadoval jejich propuštění. Je pravda, že na jejich postupném propouštění měl velký podíl, protože když po něm nacisté cokoliv chtěli, podmiňoval to právě osvobozením studentů. Můžeme říct, že nakonec měl velkou zásluhu na tom, že studenti byli do ledna 1943 propuštěni, i když do té doby jich asi 35 v koncentračních táborech zahynulo,“ připomíná historik.
České vysoké školy zůstaly uzavřeny až do konce války. Studenti byli velice často posíláni na takzvané totální nasazení do německých firem, některým se přesto podařilo za války dostudovat na německých školách. „Podmínkou ovšem bylo, že se přihlásí k německé národnosti. Někteří toho využili a nešlo jim o nic jiného než dokončení studia, ale po válce za to byli často souzeni. Většinou to s sebou neslo takzvanou ztrátu občanských práv, což znamenalo i ztrátu titulů, takže to byl takový paradox doby,“ uzavírá Jan Ciglbauer.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
