Život v uzavřených moderních budovách škodí našemu zdraví, říká autor Doby jedové
Toxikologií neboli naukou o jedech se zabývá Jiří Patočka, profesor Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Je mimo jiné spoluautorem dvou knih s názvem Doba jedová, které upozorňují na to, co škodí lidskému zdraví, a staly se bestsellerem v kategorii populárně naučných publikací.
Doba jedová 2 rozebírá téma syndromu nezdravých budov. Tento pojem vznikl v USA. „Lékaři si všimli, že lidé, kteří tráví většinu času v uzavřených moderních budovách s klimatizací, izolováni od přírody, trpí zdravotními problémy. Snadněji se unaví, bolí je hlava, mají častěji katary horních cest dýchacích. Jde o celkem běžné příznaky, ale vyskytovaly se ve zvýšené míře a hlavně pohromadě,“ vysvětluje Jiří Patočka.
Odborníci proto začali hledat příčiny. „Zjistilo se, že všechny tyto budovy jsou naplněny nábytkem, koberci, záclonami a dalšími věcmi, při jejichž moderní výrobě se používají nejrůznější chemické látky. Ty se pak dostávají do ovzduší a lidé jsou jimi jakoby otráveni,“ dodává Jiří Patočka.
Syndromem nezdravých budov podle něj trpí i Češi. Problém se totiž objevuje všude, kde lidé žijí v moderních stavbách s nábytkem z dřevotřísky, bez otevírání oken a podobně.
Hlavní potíž tkví podle Jiřího Patočky v tom, že chemie je dnes úplně všude. „V interiérech dnes už téměř není nic z přirozené výroby. Například na nábytek se používá dřevotříska, což je sice výborný materiál na zpracování, ale štěpky se slepují pryskyřicemi, které uvolňují substance. Nejnebezpečnější z nich je formaldehyd - prokázaný karcinogen,“ popisuje.
V našich domovech i na pracovištích je tak stále mnoho škodlivých chemických látek. „Část se uvolňuje z nábytku, část z koberců, obložení stěn, izolací. Když to všechno sečteme, je toho opravdu hodně,“ dodává Jiří Patočka.
Lidem příliš neprospívá také používání mnoha chemických čisticích prostředků a saponátů. „Máme je doma v obrovském množství a kontakt s takovou látkou může být nebezpečný. Pokud je látka těkavá, dostává se dýchacími cestami do organismu a může způsobit podráždění plic. To v nejhorším případě může skončit i nějakým toxickým poškozením,“ říká profesor.
Lidé se podle Jiřího Patočky samozřejmě nemohou všech škodlivých věcí zbavit, protože to by se nakonec nejspíš museli odstěhovat do jeskyně, ale v něčem přeci jenom mohou situaci ovlivnit. „Když si můžeme vybrat vybavení do bytu z přírodních materiálů, je to lepší. Také bychom se mohli obejít bez spousty umělých osvěžovačů vzduchu, leštěnek a podobně,“ popisuje.
Prvním krokem k ozdravení prostředí může být návrat k obyčejnému mýdlu. „To na umytí běžné špíny bohatě stačí. Když používáme přehnaně parfémovaná tekutá mýdla, dehydratují nám pokožku. Tak potom zase používáme další krémy na hydrataci a nemůžeme se z toho koloběhu chemie dostat,“ připomíná Jiří Patočka.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
