Zdena Kolářová: Stará škola
Moje známá je asi tak o dekádu mladší než já. Protože ovdověla, snížily se jí příjmy a taky se nudila. Před rokem jsem jí potkala. To byla nadšená, že si našla práci a uklízí v jakémsi domově mládeže.
Nedávno jsem ji potkala zase. Už tam nepracuje. „Byla to strašná zkušenost,“ řekla mi. „Uklízela jsem v dívčí části. Všude byl takový binec… věci na zemi, rozkopané boty mezi prádlem. Nedala se tam prakticky umýt podlaha, protože se všude něco válelo. Nepřejte si vidět dívčí sociální zařízení. Tak jsem na konci školního roku odešla.“
Poslouchala jsem a hlavou mi kmitla vzpomínka na dobu, kdy mi bylo patnáct, v pardubickém domově mládeže mě přiřadili ke čtveřici mých budoucích spolužaček a do ruky dali itinerář pobytu v tomto zařízení.
Každý den ráno úklid v podobě ustlání postelí, zametení podlahy, na stolech nesmělo být nic. Před Vánocemi vydrátkování pokojových parket a vyklepání koberce zvaného buklák na domovním dvoře.
Vše se hodnotilo barevnými kolečky na nástěnce a podle toho, jak tabulka vypadala, vypadal i společenský život obyvatelek pokoje. Pokud tam byla barva červená, mohly jsme v sobotu tak akorát koukat z okna, neboť vycházky se nekonaly.
Takže jedinci se sklonem k bordelářství velmi rychle pochopili, že tudy cesta nevede. Pokud měli delší vedení, kolektiv je hned usměrnil a velmi rychle ovlivnil změnu jejich postoje. Upřímně… při všech těch úklidových činnostech jsme se taky dost vyblbli. Byla to docela dobrá metoda jak pochopit, že i úklid a řád jsou součástí dospělého života.
Jen si nedovedu představit, že by dnešní maminky snesly, aby si jejich dcerunka zlomila při úklidu vlastního nepořádku gelový nehet. Nebyl by to útok na osobní integritu? Nebo dokonce šikana? Co myslíte?
Související
-
Zdena Kolářová: Počasí
Možná, že jste v množství zpráv nepostřehli před pár dny jednu zdánlivě méně zajímavou. V sousedním Maďarsku odvolali vedení hydrometeorologického ústavu kvůli předpovědi.
-
Zdena Kolářová: Léčení na dálku
Mám velkou úctu k doktorům. Ještě před pár lety jsem je nepotřebovala nijak zásadně. Pak se to nějak zvrtlo a musela jsem jejich pomoc vyhledávat častěji.
-
Zdena Kolářová: Vedro v noci
To byla horká noc! Měla jsem pocit, že mám pod hlavou vyhřívací dečku a zoufale těkala po bytě. Tu jsem se šla napít, pak si dala vlažnou sprchu, což pomohlo jen na chvíli.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
