Zdena Kolářová: Samostatné ženy
Nedávno jsem se musela vypravit do horkého města, abych vyřídila jakousi úřední formalitu na poště. Ve dnech plných tetelivého vzduchu a třicetistupňových teplot normálně neopouštím byt a ventilátor. Ale protože hrozilo nebezpečí z prodlení, musela jsem do ulic.
Naplánovala jsem si přestávku k nabrání nových sil a usedla na lavičku. Nové síly se nedostavovaly, a tak jsem z dlouhé chvíle pozorovala cvrkot.
Kolem mne se rojily mladé ženy, odemykaly svá auta, dobíhaly trolejbusy a v jejich počínání jsem četla sebevědomí, radost ze života, dobrou náladu a energii. Samostatné bytosti, vědomé si své ceny.
Nebylo to tak vždycky. Je to jen sto let a ženy tenkrát nesměly ani volit. Většina z nich neměla právo ani na vlastní názor. Díky svým předchůdkyním v neslušivých čepcích, které viděly dál než na okraj svého měšťanského lajblíku, můžou dnešní ženy volit, studovat, vdát se za koho chtějí, mít děti s kým chtějí, dělat co chtějí. Místo těžkých suknic s neforemnými spodničkami se prohánějí po ulici v teniskách, popřípadě v koketních lodičkách a nikdo jim nepřikazuje, koho si mají nebo dokonce musejí vzít.
Zdá se mi, že právě tahle radikální změna v postavení žen, je jedním z největších pozitiv dvacátého a jedenadvacátého století a hraje významnou roli i v atmosféře celé společnosti.
Privilegium žít jako svobodný člověk, se všemi právy, ale i povinnostmi nám, ženám, stojí za námahu, kterou musíme vynaložit, když se rozhodneme, že kromě veřejného života budeme mít i ten soukromý, v němž budeme vychovávat své děti.
Já vím, že nemám právo kázat. Ozývám se už z konce ženského pelotonu a přece vám ženám a dívkám chci něco vzkázat. Nenechte si nikým vzít své výsady a tajemství ženského života. Ale neotravujte své okolí stěžováním si na svůj úděl. Je přece krásný a bude takový, jak vesele ho budete žít.
Související
-
Zdena Kolářová: Když slovo platí
Říká se, že slovo dělá muže. V rámci genderové vyrovnanosti bych to trochu poopravila. Dodržení daného slova dělá slušného člověka.
-
Zdena Kolářová: Dobrá nálada
Když mi bylo tak kolem sedmnácti, zdál se mi svět naprosto báječným místem plným fajn lidí a nepřeberného množství příležitostí k radosti a zábavě.
-
Zdena Kolářová: Holubí krasavec
Kromě alergiků se většina lidí na jaro těší. Příroda se probouzí, krajina zkrásní a všemi začnou lomcovat radostné pocity.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
