Zdena Kolářová: Covid

20. duben 2021

Přiznám se, že nejsem velký romantik, a když jedu krajinou, jedu prostě z bodu A do bodu B a na romantické blouznění, jak je venku krásně, nějak nemám čas. Ale stala se taková věc. Já i můj muž jsme onemocněli covidem.

Neuvěřitelné se stalo skutkem, a tak jsme každý leželi v jednom pokoji a v noci se míjeli jako dvě bludičky pouze u konvice s čajem. Nic jiného jsme nepozřeli. Přepadala nás únava, jakou jsme nikdy v životě nezažili.

Byt se podobal bezdomoveckému slumu, protože jsme se zmohli pouze na převlečení propoceného oblečení, na úklid už ne. Týden jsme nemohli jíst a jediné blaho bylo, když jsme usnuli neklidným spánkem.

Pak se vše začalo lepšit. Už jsem se doškrábala k pračce, prach jsem sice z bytu vyhnala až na několik pokusů, ale i to byl kus vítězství. Dokonce jsme si dali k obědu polévku.

Skončila nám karanténa, tak jsme se vydali na chalupu. Toužili jsme po vzduchu a sluníčku. A stal se zázrak. Po dnech mrákot a podivného stavu jsem si najednou všimla čerstvě zoraného pole, strejců na zahrádkách, kteří ošetřovali stromy, žlutavých ostrůvků narcisů a blikavých zrcátek rybníků, kde si kachny dávaly do pucu své  pestrobarevné fráčky.

Opřela jsem se o zeď chalupy, sluníčko mi zahřívalo tvář a já se radovala, jak se mi právě teď docela určitě dostává do nemocí zhuntovaného těla vitamín D, a vylepšuje mi tak imunitu.

Možná, že se budete smát, ale dokonce mne to všechno dojalo. Na zahrádce jsem si natrhala narcisy do vázy, od souseda jsme dostali deset vajíček se spikleneckým mrknutím, že nás to postaví na nohy. Večer jsme padli do postele a po dlouhé době spali až do rána.

Tak jsem si vlastně touto drastickou metodou znovu potvrdila, jak je na světě krásně, a že vždycky máme naději, že bude líp. Stačí si to jen uvědomit. Což vám všem přeju. Samozřejmě, bez covidové zkušenosti.

Spustit audio

Související

  • Zdena Kolářová: Spisovatelé

    Už dost dlouho mudruji nad tím, jak se u některých slov rozmělňuje jejich pravý význam. Například spisovatel. Knížky jsou v životě spousty lidí docela důležité.

  • Zdena Kolářová: Zvířata

    Když byl můj syn malý, ustoupila jsem jeho naléhání a koupila mu kanárka. Starý pán z vedlejšího bytu mě poučil, že je to paní kanárková a když se jí nepostarám o... 

  • Zdena Kolářová: Pitralon

    Musím se přiznat, že mám doma přezdívku. Říkají mi Pitralon. Tuhle pánskou kolínskou jsem nikdy nepoužívala a kontext s tím, proč mi tak říkají, vlastně vůbec nedává smysl.