Zdena Kolářová: Bobík
Měli jsme partu kamarádů, která se setkávala každou sobotu dopoledne. Čtyřicet let. Přestože jsme jí říkali babinec, s radostí ji navštěvovali i muži. Profesní složení bylo pestré, takže to bylo kromě zábavy i poučné.
Domácí páni měli psy. Každý psík měl jiné vlastnosti. Jeden byl erotoman, který okusoval každou dámskou nohu v silonové punčoše, druhý si chtěl hrát a když o něj nikdo neprojevil zájem, štěkal jako.. no, jako pes.
Ten poslední, nalezenec, měl od všeho něco. Nosila jsem mu maso z polévky. Domácí pán trval na tom, že mu ty zbytky musím do jeho talířku dávat sama, aby věděl, od koho jsou.
S Bobíkem jsem vedla časté diskuse o tom, že mi nemusí žádným psím způsobem projevovat vděk a on se tvářil, že tomu rozumí. Schlamstnul šlejšky ze svého talířku a poslušně se posadil ke svému pelíšku.
Naše kamarádka, docentka na vysoké škole, nás jednou poučovala o vzniku křesťanství a jeho symbolech, když Bobík zavětřil svou šanci jak na sebe upozornit. Nepozorovaně se přiblížil ke křeslu, kde jsem seděla s rukama zkříženým na kolenou, a olízl je.
Zařvala jsem, jako kdyby mě kousl had, převrhla hrnky s kafem k velkému pobavení společnosti, která věděla, jak to mám se zvířaty. Mé rozčilení bylo tak velké, že jsem se svezla na kolena, vzala křehkou psí hlavičku do dlaní a procedila co nejvýhrůžněji: „Co jsem ti říkala Bobíku, nechci od tebe žádný olizování. Rozumíš tomu?“
Bobík pomrkával černýma očkama, ale do těch mých se nepodíval. A pak mi olízl celou tvář. Od čela až k bradě. Nevím, jestli to byl výraz lásky, nebo vzkaz „na mne si, holčičko, s těma svejma blbinama nepřijdeš.“ Myslím, že spíš to druhé.
Když jsem si v koupelně myla obličej, zahlédla jsem v zrcadle psí oko vykukující zpoza dveří. Myslím, že se mi Bobík zcela nepokrytě smál. A pak že zvířata neumějí mluvit.
Související
-
Zdena Kolářová: Vzpomínky
Před čtyřiceti lety jsem získala kamarádku, takzvanou nej nejku, což značí, že to je ta hlavní a největší kámoška na celý život. Kamarádství byly položeny pevné základy.
-
Zdena Kolářová: RUR
Na střední škole jsme měli češtinářku, která milovala Karla Čapka a literaturu všeobecně. Kladla na ni velký důraz, což bylo na technické škole poměrně zvláštní.
-
Zdena Kolářová: Jak jsem natáčela s Gottem
Byla jsem někdy v roce 1990 coby redaktorka budějovického rozhlasu na jedné velké akci v rakouském Freistadtu, kde jako VIP host účinkoval i Karel Gott.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
