Vyučil se obráběčem kovů, pak byl hercem, nakonec se ale Jiří Paďour stal biskupem
V pořadí dvanáctým mužem, který stanul v čele katolické diecéze na jihu Čech, byl biskup Jiří Paďour. Málokdo v té době věděl, že tento duchovní, člen kapucínského řádu, měl za sebou i hereckou kariéru. On sám na ni ale rád vzpomínal. U příležitosti nedožitých osmdesátin Jiřího Paďoura přinášíme rozhovor, který vznikl v roce 2012 pro cyklus Jihočeši.
„Neříkám si naplavenina, což je podivný termín Jihočechů, kteří tak nazývají ty, kteří sem přišli, ale jsem definitivně zařazen do jihočeské historie jako dvanáctý českobudějovický biskup,“ usmíval se tehdy Jiří Paďour ve stroze zařízené pracovně v biskupské rezidenci.
Než se ale rodák z východočeské Vraclavi začal zapisovat do jihočeských dějin, prošel životem jako málokdo jiný. Syn nejúspěšnějšího statkáře ve vsi to v dětství v 50. letech minulého století neměl úplně snadné. Školní docházku nakonec dokončil v Praze, kde přece jenom nebyl tolik na očích jako na venkově.
Na střední škole měl nejlepší prospěch ze všech, nicméně kádrové materiály hovořily jasně. Jako syn kulaka měl zakázané studium na veškerých vysokých školách v Československu. Vyučil se tedy obráběčem kovů, ale u černého řemesla dlouho nezůstal.
Čtěte také
V roce 1962 úspěšně složil talentové zkoušky na AMU a také díky sympatiím, které získal u tehdejšího vedení školy, se nakonec stal studentem divadelní fakulty. Tu dokončil v roce 1966 a jako člen Divadla Na zábradlí sjezdil celou západní Evropu s inscenací Král Ubu.
Pak ale přišel další radikální životní obrat, tentokrát vnitřní. Vše vyvrcholilo vstupem do kněžského semináře a kapucínského řádu. V roce 1999 Jiřího Paďoura postihla mrtvice a vypadalo to, že zbytek života stráví v klidu a ústraní. Místo toho se stal českobudějovickým biskupem a přesídlil na jih Čech.
„Narodil jsem se ve východních Čechách, kde je překrásná příroda, ale musím říci, že jak se v naší hymně zpívá ‚bory šumí po skalinách', tak to díky Šumavě zažívám z první ruky,“ popisoval. „A soutok Vltavy a Malše mám přímo pod okny,“ dodal a rozmáchlým gestem rukou naznačil, že v tomto kontextu být naplaveninou znamená být tím skutečným Jihočechem.
Jiří Paďour zemřel 11. prosince 2015. Celý archivní rozhovor si poslechněte v cyklu Jihočeši online.
Související
-
Karel Skalický utekl přes železnou oponu do Říma a stal se knězem. Po revoluci se vrátil na jih Čech
Život Karla Skalického by vydal na hodně obsáhlý román. Rodák z Hluboké nad Vltavou přešel za nezvyklých okolností přes železnou oponu a zapojil se do exulantských aktivit.
-
Hned mě napadlo, že tady jsem doma, vzpomíná převor Justin Berka na první návštěvu Vyššího Brodu
Převor cisterciáckého kláštera Justin Jan Berka se sice narodil na severu Čech, ale už 34 let se cítí doma ve Vyšším Brodě. Poslechněte si jeho svátečně laděné vyprávění.
-
Kdy se člověk stává „Budějčákem“? Když ve městě stráví dvacet let, odpovídá fotograf Milan Binder
Milana Bindera už v dětství okouzlily historické pohlednice Českých Budějovic. Sbíral je s tatínkem. Později k nim začal pořizovat snímky stejného místa v současnosti.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
