Vladimír Páral: Katapult. Příběh o stereotypech v manželství, nevěře a bezradnosti mladého inženýra Jacka Jošta

Doslova a do písmene podle jízdního řádu je pak všechny během svých služebních cest objíždí. Jedna o druhé neví, ale nakonec by všechny stejně nejraději svatbu a normální manželský život.

Novela čerstvého devadesátníka Vladimíra Párala, který v 60. letech patřil k nejčtenějším a nejoblíbenějším autorům, vyšla poprvé v roce 1967. V roce 1983 příběh zfilmoval režisér Jaromil Jireš, který do hlavní role obsadil herce Jiřího Bartošku. Rozhlasovou podobu dostal Katapult v roce 2009. 

„Sídlištěm nedělního rána – peřiny vyložené v oknech hromadně hyzdí vlhkost sobotního plnění manželství, včera večer ukojení líně vytřepávají do popelnic ohryzané kosti, plesnivějící půlky citrónů, odpadečky mokvající v útržcích novin a ztvrdlé patky bochníků z unifikovaných bílých kbelíčků, ještě nemytá děcka vzpurně vlekou sítěnky nadité drnkajícími prázdnými lahvemi do samoobsluhy a včera večer připuštěné s bledýma žilkovanýma nohama a krupičkami ztuhlého očního mazu v koutcích, postižené střídou domovnické služby, malátně za sebou táhnou společná rýžová košťata, zakoupená teprve po opakované, rovněž celovečerní schůzi členů družstva, sto reproduktorů vyřvává týž blbý šlágr…“
Vladimír Páral: Katapult

Vladimír Páral v roce 2009|foto:Libor Teichmann, MAFRA / Profimedia

Vladimír Páral se narodil 10. srpna 1932 v Praze do dobře situované rodiny vojenského důstojníka. Záhy po jeho narození byl otec přeložen a Páralovi se přestěhovali do Brna, kde jejich dva synové, starší Bohuslav a mladší Vladimír, prožili dětství a dospívání. Jako malý kluk byl prý Vladimír neohrabaný, koktavý a nosil brýle, vedle svého staršího a fyzicky zdatnějšího bratra působil jako outsider, a tak si raději o samotě četl. Vystudoval gymnázium a jeho matka si přála, aby se stal knězem, otec z něj chtěl mít lékaře.

On sám si nakonec vybral nově založenou Vysokou školu chemicko-technologickou v Pardubicích. Studia ukončil v roce 1954 a začal pracovat jako vývojový technolog a vedoucí výzkumného oddělení v libereckém podniku Kolora.

Později byl krátce zaměstnán v Západočeských plynárnách v Plzni a v roce 1956 nastoupil do ústeckého závodu národního podniku Chemopharma, kde působil jako vývojový pracovník v oddělení sexuálních hormonů.

Souběžně buduje i kariéru spisovatele. Pod pseudonymem Jan Laban napsal prózu Šest pekelných nocí, za kterou v roce 1962 získal 2. místo v literární soutěži v Havlíčkově Brodě. V roce 1964 vychází jeho skutečná prvotina román Veletrh splněných přání. Josef Škvorecký tehdy Párala označil za největší objev české prózy po Bohumilu Hrabalovi. V roce 1966 mu vychází román Soukromá vichřice, o rok později novela Katapult. Kariéra spisovatele je slibně rozjetá, a tak Vladimír Páral odchází z chemičky a stává se spisovatelem na plný úvazek.

V roce 1969 vychází zřejmě jeho nejlepší knížka, román Milenci a vrazi. Gustáv Husák ho prý dvakrát jmenoval jako příklad, kam až poklesla česká literatura bez ideovosti, nechal se ve své autobiografii slyšet autor Milenců a vrahů.

V 70. letech už Páral ve svých románech nenahlíží svět tak černě a skepticky. Vydává Profesionální ženu, Mladého muže a bílou velrybu nebo Muka obraznosti. V 80. letech napsal několik sci-fi románů – například Pokušení A-ZZ nebo Zemi žen.

Po roce 1989 zamířil Vladimír Páral ve svých textech k erotice – vyvrcholením tohoto období je dvoudílný román Playgirls z roku 1994. Několik Páralových románů – například Soukromá vichřice, Milenci a vrazi, Mladý muž a bílá velryba nebo Katapult – bylo zfilmováno.

Vladimír Páral dnes žije střídavě v Praze a v Mariánských Lázních.