Věra Hlaváčková: Plavky
Myslím, že každá žena začíná být s příchodem léta nervózní. Vrstvy oblečení, které v zimě zahřejí a také skryjí to, co nechceme zrovna ukazovat, pomalu odkládáme a začínáme řešit svoji váhu, v zrcadle zkoumáme faldíky, které tam na podzim ještě nebyly, a děsíme se okamžiku, kdy nás někdo uvidí v plavkách.
Tento malý kousek oblečení je pro nás ženy přímo strašákem. „Možná už bych letos neměla vytahovat dvojdílné plavky, ale spíš ty vcelku. Moje břicho po dvou dětech už není ke koukání. Ty moje prsa nevypadají už v žádné podprsence dobře. A když už jsem se nevešla ani do houpačky, tak ten zadek mi asi zase nabobtnal.“ Hodnotíme se kriticky.
Ale koupat se samozřejmě chceme, takže nám nakonec nezbude nic jiného než si jít nové plavky koupit. Byla jsem letos na nákupech se svojí kamarádkou, letíme spolu k moři... takže veledůležitá záležitost.
Když jsme sebekriticky probraly naše možnosti, rozhodly jsme se být statečné a koupit si plavky dvojdílné. Přece se chceme co nejvíc opálit. Ale když jsem se chtěla podívat v kabince, jak jí ten model sluší, křičela: „Néé, nedívej se na mě!“
Tak takhle by to nešlo. „Když se stydíš i přede mnou, tak jak se svlíkneš na pláži,“ snažím se být konstruktivní. „Tam mě nikdo nezná,“ odpoví pohotově.
Nakonec ji přemluvím a stane se ze mě odborná poradkyně: „Tyhle né, moc se zařezávají. Z těhle ti lezou prsa. Tyhle ti přidávají nejmíň 5 kilo.“ Měla se mnou trpělivost a vyplatilo se to. „Tyhle bereme!“
Kouknu na cedulku na kalhotkách a vidím, že ani cena není tak závratná. „Stojí 800 korun,“ raduji se. Paní prodavačka se zatváří kysele a unyle prohlásí: „To je jen za kalhotky, vršek stojí tisícovku.“
Protočí se mi panenky. Ano, dlouho jsem plavky nekupovala, všechno podražilo. Ale že se platí každý díl zvlášť, to mě tedy překvapilo. „Tak nic,“ poděkuji s úsměvem, „my si zkusíme nějaké jednodílné.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
