Válka je vůl aneb Písničky proti válkám bojující

Válka je vůl, to byl největší hit legendární moravské beatové kapely Synkopy 61, v tomto případě se zpěvákem a kytaristou Pavlem Váněm. Jakkoliv byla bezprostřední motivace autorů písničky, Oldřicha Veselého a Františka Jemelky osobnější a civilnější, její jazykově samozřejmě ne zcela korektní název byl používán jako protiválečné heslo.

V posledním čísle proslulého časopisu Reportér v roce 1968 lze vidět fotografii brněnských studentů protestujících proti americké agresi ve Vietnamu a nesoucích transparent s textem Válka je vůl. A tento protiválečný osten naléhavě aktualizuje nesmyslná invaze Ruska na Ukrajinu, ostatně jako i několika dalších protestsongů, které zaznějí.

Jednou z nejslavnějších protiválečných písní je Where Have All the Flowers Gone od legendárního folkového barda Petea Seegera. Propojil v ní po stránce slovesné i hudební více inspirací, jež z větší části vedou od nás právě východním směrem.

Zásluhou textu Jiřiny Fikejzové zapustila Seegerova nesmrtelná píseň kořeny i v Čechách pod názvem Řekni, kde ty kytky jsou v podání Judity Čeřovské a potom i Marie Rottrové a Marty Kubišové. Ta však tuto emocionálně silnou píseň zpívala ve svých velmi mladých letech s textem dalšího rodilého Jihočecha Jana Schneidera s také sugestivní otázkou Kdo těm růžím vůni vzal? Právě velmi málo známou verzi Marty Kubišové si můžete v pořadu poslechnout. A tento song zase s jinými slovy kdysi dávno uchopil rovněž Spirituál kvintet.

Ve světě je stále oblíbená verze světoznámé německo-americké herečky i zpěvačky, milenky slavných mužů Marlene Dietrich, která se v propůjčené hodnosti kapitánky snažila pomáhat americké armádě na sklonku druhé světové války svými schopnostmi a dovednostmi.

Marlene Dietrich v 60. letech zpívala i další významnou protiválečnou píseň Boba Dylana – Blowin´ In The Wind, a to v angličtině, ale i v němčině pod názvem Die Antwort Weiss Ganz Allein Der Wind, s textem Hanse Bradtkeho.

Čtěte také

„Muž v černém“ Johnny Cash kdysi nadchnul i české publikum

Pronikavý song Boba Dylana Blowin´ In The Wind také osvědčil svou působivost v podání již zmiňované Judity Čeřovské i Waldemara Matušky v rozdílném zpracování velkých českých textařů Zdeňka Borovce a Ivo Fischera, ale známé je třeba také Frídlovo a Manovo Jen vítr to ví.

V daném kontextu jistě zapůsobí semaforská písnička z konce 60. let s hlasem Jiřího Suchého Jó, to jsem ještě žil, proslulá skladba Phila Ochse There But For Fortune nebo velký hit Hedgehoppers Anonymous, tedy skupiny mladíků z Královského letectva na jedné anglické základně, s protiválečným zacílením a s ironicky míněným názvem It´s Good News Week – „Je to týden dobrých zpráv. Kdosi někde shodil bombu, která otrávila prostředí a zatemnila oblohu…“

Ve finále zazní písnička, která trochu vybočuje z dnešního tematického vymezení. Ale vlastně ne zcela. Velký hit autorů Boba Thieleho a George Davida Weisse What A Wonderful World byl ve velebném podání Louise Armstronga na sklonku 60. let písničkovou výzvou k životu v míru, bez válek.

A kontrastně proti temnům mračnům vyznívá také česká podoba této písničky Jana Vyčítala, jehož nedožité osmdesátiny připadají na 8. března. Pojď se mnou pár dní nádherně žít – to je název Vyčítalovy verze.