V roce 1938 vznikaly v pohraničí moderní bunkry. Nacisté ale pak mnohé z nich zničili

9. září 2018
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Redaktor Zdeněk Zajíček se vydal po stopách prvorepublikových bunkrů na Českobudějovicku

Září roku 1938 je pro naši zemi důrazným mezníkem. Období kolem Mnichovské dohody bylo spojené s mobilizací a nepokoji především v pohraničí. Využívaly se přitom bunkry, které vznikly jen krátce předtím.

Publicista Jan Ciglbauer, který se zabývá válečnou historií, uvádí, že první bunkry byly budované v roce 1936. „To byly objekty starého typu, v roce 1937 se stavebně nic nedělo a v roce 1938 po anšlusu Rakouska byly budovány moderní bunkry,“ říká.

Všechny objekty pak byly za mobilizace v září 1938 obsazeny československou armádou. Už v říjnu ale začali nacisté bunkry postupně obsazovat a likvidovat, dochovaly se jen některé.

Pohraničí nepředali bez boje

Podle Jana Ciglbauera vypukly nepokoje v pohraničí po celé republice po 12. září 1938. Toho dne Hitler řečnil v Norimberku a velmi štvavě napadl Československou republiku a prezidenta Beneše.

Jihočeské pohraničí v září 1938 jen tak neodevzdali, bojovalo se ve Vyšším Brodě i Krumlově

Zátaras u Budějovické brány v Českém Krumlově 2. října 1938

Ve škole se obvykle učí, že Češi vydali v roce 1938 Sudety bez boje. Není to pravda. V období kolem Mnichovské dohody, která byla podepsána 29. září, se bojovalo, a to i na jihu Čech. Nasazeny byly i tanky a pancéřovaný vlak a střety trvaly až do 2. října. Českou stranu bránila takzvaná Stráž obrany státu.

„To byl takový signál k povstání a bojůvkám, ale samotné ozbrojené povstání se tehdy týkalo spíše západočeského pohraničí, jinde byly demonstrace. V jižních Čechách se největší uskutečnily v Českém Krumlově. Krumlov vedle Vyššího Brodu platil za hlavní jihočeskou baštu heinleinovců a nepokoje tam byly tak rozsáhlé, že bylo těžce zraněno několik policistů a 13. září musela československá správa vyhlásit nad celým okresem stanné právo,“ vysvětluje.

Rozhodně podle něj není pravda, že předání pohraničního území Německu proběhlo mírovou cestou. „I já jsem se setkával v knihách a článcích s tvrzením, že jihočeské pohraničí se předalo v poklidu a bojovalo se hlavně na severní Moravě a v západních Čechách. Když jsem se o to ale začal víc zajímat, zjistil jsem, že spíše opak byl pravdou. Jihočeské pohraničí docela hořelo,“ říká Jan Ciglbauer.

Do zařízeného bunkru se můžete podívat

Velmi živo bylo například i v bunkrech na Jindřichohradecku. „Už od konce srpna byly tyto objekty osazovány nouzovými osádkami, protože se předpokládalo, že k nějaké krizi dojde. Hlavní štáb československé armády byl velice předvídavý a snažil se republiku zabezpečit. Osádky byly zesilovány a připravovaly se na obranu Československa, například kopaly zákopy a chystaly různé překážky pro nepřítele,“ připomíná Miloslav Sviták z Muzea čs. opevnění Klášter.

O bunkry se nyní stará Muzeum čs. opevnění Klášter. Zájemcům umožňuje podívat se dovnitř objektů, které jsou vybavené stejně jako v dobách bojů

To se v současné době stará o bunkry dochované východně od obce Klášter směrem k hradu Landštejn. Muzeum tu vytvořilo osm expozičních objektů. „Jeden je hlavní a je zařízený stejně jako na podzim 1938,“ zve k návštěvě Miloslav Sviták.

Když bunkr navštívíte, uvidíte na vlastní oči mimo jiné lehký kulomet ZB vzor 26 zbrojovky Brno. „Byla to vynikající zbraň a náš zbrojní průmysl proslavila tehdy po celém světě. Vyráběla se nejen pro českou armádu, ale i na export. Dokonce ve 30. letech vyvinula zbrojovka další vzor, který zakoupila Velká Británie a zavedla ho výzbroje. Bojovalo se s ním za druhé světové války na všech frontách, stal se nejpoužívanější zbraní spojenců,“ doplňuje Miloslav Sviták.

Výročí událostí září 1938 se věnuje magazín Vltavín. Dále ale také připomíná, že 1. září 1968 zastavil poprvé oficiální vlak v Písku na vlastním nádraží, a nabízí archivní rozhlasové putování Vladimíra Kováříka, Miloslava Malého a Milana Navrátila právě do Písku.

Spustit audio

Související