Natočili dokument o vojácích v pohraničí. K historickým záběrům přidali i hrané scény

Jan Ciglbauer je už několik let členem klubu vojenské historie a také bádá v archivech. „Zajímá mě i to, o čem se v knížkách nepíše, a tak jsem se dostal i k Podkarpatské Rusi. Když jsme se pak rozhodli natočit nějaký dokument, vybrali jsme se právě tohle téma,“ vzpomíná.

„Říkali jsme si, že obecné povědomí o Mnichově, mobilizaci, Sudetech už lidé docela mají, ale o tom, co se v té samé době dělo na východních hranicích, neví prakticky nikdo,“ dodává.

Vznikl pětačtyřicetiminutový dokument Stráž obrany státu na Podkarpatské Rusi, který kombinuje historické záběry, fotografie i mapy s hranými scénami. „Film začíná záběry z Československého filmového týdeníku z 15. března 1939. V ten den ještě na Podkarpatské Rusi naši vojáci bojovali za stát, který už neexistoval,“ říká Jan Ciglbauer.

Stráž obrany státu vznikla v roce 1936. Když už bylo jasné, že konflikt s Německem je nevyhnutelný, vláda jednotku zřídila jako novou bezpečnostní složku. Ta měla udržovat klid a pořádek a případně zadržet první nápor nepřítele, aby armáda stihla mobilizovat.

Divoké to na hranici v Podkarpatské Rusi bylo podle Jana Ciglbauera především právě v březnu 1939. „Bojovala malá část naší armády se Sosáky proti maďarské teroristické organizaci a poté i maďarské armádě, která byla v několikanásobné přesile. Asi na čtyři dny to byla opravdová frontová válka,“ vysvětluje.

Scénář dokumentu připravoval s kolegou několik měsíců. Využil také vzpomínky vojáků, které zaznamenal historik Radan Lášek. Podle nich vznikly hrané scény. Sám Jan Ciglbauer se na plátně také na chvíli objevil. „Dělám si trochu legraci, že jako režisér jsem si pro sebe nechal psychologicky nejnáročnější roli - Maďara, kterého zastřelili, ale musel si předtím vykopat hrob,“ říká.

Celkem ve filmu hraje zhruba třicet lidí, členů klubů vojenské historie. Scény vznikly během jednoho víkendu. Objevují se samozřejmě také zbraně, ale samotné výstřely jsou až dílem počítačových efektů.

Dokument stříhal a upravoval Josef Němec z Českých Budějovic. „Bylo hlavně potřeba mít na to čas, náladu a chuť. Projekt mě zaujal, bylo to pro mě něco nového, tak jsem se rozhodl, že do toho půjdu,“ vypráví. Zároveň podle svých slov zjistil, že o této kapitole československé historie vlastně nic nevěděl.

Tvůrci snímku v blízké době chystají například promítání v muzeu v Českém Krumlově nebo v Písku. Připravuje se také beseda s projekcí v Českém rozhlase. „Pokud se objeví další zájemci, například spolky nebo školy, budeme rádi spolupracovat,“ uzavírá Jan Ciglbauer.