Vánoční speciál Vltavínu – z Pohádkové kovárny přes Radonickou tvrz až k požehnání elektrické lokomotivě

Pohádková kovárna v Selibově

Víte, jak se do kovárny v Selibově u Písku dostali čerti? To se kdysi jeden čert toulal krásnou okolní krajinou a rozbolelo ho kopyto. A tak si zašel za selibovským kovářem pro pomoc... Víc prozradí Hana Procházková, která právě v selibovské kovárně založila společně s rodinou Muzeum české pohádky. 

Kovárna je technickou památkou, stojí na návsi a je z konce 19. století. Před rokem se celé dění Pohádkové kovárny přeneslo do takřka vedlejší Pohádkové maštale, což je areál, kde najdete výtvarnou dílnu, bludiště, vláčkodráhu a třeba také živé oslíky.

Radonice

Na jižním okraji vesnice Radonice u Dolního Bukovska na Českobudějovicku narazíte na zbytky vodního příkopu s temnou vodou a násep. Kdysi tu stávala tvrz. Uzavírala podlouhlou náves a vévodila celé vesnici. Dnes po ní ale nic nezbylo a i historie zůstává tajemstvím.

„O historii radonické tvrze vlastně vůbec nic nevíme. Neexistuje v žádných písemných pramenech, není žádný záznam, můžeme vycházet pouze z archeologických dokladů. Našly se tu keramické střepy datované do 13. až počátku 15 století. To je asi doba, kdy tady tvrz stála a fungovala. Můžeme se tedy domnívat, že zanikla někdy za husitských válek,“ říká Jan Ciglbauer, publicista, který se zabývá historií.

Právě to, že historie tvrze v Radonicích není známá, dalo vzniknout celé řadě lidových pověstí. Ve většině z nich se o tvrzi mluví jako o propadlé – do pekla, do země nebo do bažiny, a to kvůli zpychlému panstvu.

„Může to odrážet i nějakou historickou zkušenost, třeba že tvrz měla podzemí, podsklepení, které se později zasypalo. Odtud může pramenit ta informace, že se tvrz propadla. Dokonce na starých mapách je tohle místo opravdu označované jako propast, za propadlem a podobně,“ připomíná Jan Ciglbauer.

Elektrická dráha díky cisterciákům

Přesně 17. prosince 1911 požehnal opat vyšebrodského kláštera Bruno Pammer elektrické lokomotivě na nově dokončené železniční trati mezi Certlovem a Lipnem. Byla to druhá elektrifikovaná dráha v našich zemích a koncesi na její stavbu získali podnikatel Arnošt Porák a vyšebrodský klášter.

Cisterciáci tak díky své elektráně nejenom dodávali proud na provoz železnice, ale také elektrifikovali celý Vyšší Brod. A my se ve Vltavínu vydáme do útrob klášterní elektrárny, která je v areálu dodnes. Byť je to už jiná než v roce 1911.