V revolučním nadšení odmítali sedláci z obce Nedabyle odevzdávat desátky. Vyřešila to vojenská exekuce

Národní nadšení a revoluce v Praze zapůsobily na rolníky v okolí Střížova na Českobudějovicku tak, že někteří odmítli odvádět až dosud povinné desátky, tedy část vlastního sklizeného obilí, jež bylo podle tradice určeno místní faře.

Už v červenci 1848 se kvůli desátkům sešla krajská komise v kanceláři komařického zámku. Tam byli někteří sedláci ze střížovské farnosti pozváni a bylo jim vysvětleno, že až do ukončení zemského sněmu musí odevzdávat veškeré desátky v původní výši. To se jim však nelíbilo a někteří hlasitě protestovali. Farář Blažek si v kronice posteskl: „Zde se ukázala neústupnost i zištnost i tvrdošíjnost nadejmenovaných desátečníků, čemuž se slavná komise obdivovala... Bože odpustiž jim, neb nevědí, co činí.“

Nejvíce radikalismu projevili sedláci z obce Nedabyle, kteří – vyjma dvou hospodářů – neodevzdali žádný desátek během dvou roků, až do ledna 1850. Jako trest jim byla proto vyměřena vojenská exekuce skládající se z pěti mužů.

To v praxi znamenalo, že vojáci přišli do nedabylských domů, žádali ubytování a výživu. Proto po příchodu vojáků poslala obec dlužné obilí brzy na faru, aby byla nevítaného pobytu vojáků zbavena.

Podobně byla vyměřena exekuce i na sousední vesnici Doubravice. Ta však stihla odvést obilí na faru těsně před příchodem exekutorů do obce.

Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravil etnograf Jan Šimánek.