V hrázích chorvatských Plitvických jezer se skrývalo mnoho nebezpečných min. Odklízeli je čeští vojáci

Jak vzpomínají podplukovník Vojtěch Plesník, předseda jihočeského Sdružení válečných veteránů ČR, a jeho kolega podplukovník Miroslav Šindelář, byla to divná válka. „Stáli v ní proti sobě sousedé a někdy se dopouštěli mimořádných krutostí vůči sobě i prostředí, ve kterém žili. Zaminovávali si domy i přírodu. Odhaduje se, že na území sváru byly tři miliony min,“ říká Miroslav Šindelář.

Vojtěch Plesník a Miroslav Šindelář|foto:Judita Šímová, Český rozhlas

Odminovávat dnešní Chorvatsko pomáhali právě čeští vojáci. „V území tehdejší Republiky Srbská Krajina se nacházela Plitvická jezera, což je známá přírodní památka,“ vzpomíná Vojtěch Plesník, „jezera jsou tam kaskádovitá a Srbové v bojovém zápalu hodlali jednotlivé přírodní hráze zaminovat a odpálit, čímž by vznikla velká rázová vlna, která by došla až do Záhřebu. I tam by byla ještě poměrně vysoká a asi by tam měli Chorvaté dost velké problémy.“

A tak prvním úkolem českých ženistů tehdy bylo území projet a zkontrolovat. „Bylo tam hodně druhů min, pěchotní i tankové. Srbové je nastavili tak, že stačilo jenom šlápnout a i tanková mina reagovala. Takže se to celé odminovávalo,“ vypráví Vojtěch Plesník.

Pod záštitou organizace UNESCO, která stála za záchranou přírodní památky, dbali čeští vojáci i o provozní stav jezer. „Opravovali jsme jednotlivé chodníčky, které přes jezera vedou, budovali jsme silnice, dávali jsme dohromady dřevěné mosty,“ říká Vojtěch Plesník a popisuje i kaštanové dřevo, které se používalo a které ve vodě získává vlastnosti podobné železu.

Kromě toho se českému mírovému sboru podařilo zabránit rozsáhlému požáru národního parku. „Někdo, to nezjistíte, jestli Srb, nebo Chorvat, ta jezera zapálil, respektive kleče v okolí, borovičky, suchou trávu. Oheň se velmi rychle šířil, a to už i spodem, přes prohořívající kořenovou soustavu. Bylo co dělat, abychom plameny dostali pod kontrolu,“ líčí Vojtěch Plesník.

Čtěte také

Kdyby u nás nastala válka, může armáda povolat k odvodu všechny muže i ženy mladší šedesáti let, připomíná plukovník

Mírové misi pod vlajkou OSN se tedy na Plitvických jezerech podařilo odvrátit hrozící přírodní i humanitární katastrofu, zachránit lidské životy a uchovat přírodní památku pro další generace. Současné chodníčky z kaštanového dřeva, po kterých chodí turisté, jsou památkou na působení českých vojáků v dnešním Chorvatsku.

„Před dvěma lety jsem se tam byl podívat, ale už to není tak klidné. My jsme tam zažili dobu, kdy tam nebyla ani noha. Dnes jsou tam davy turistů a už je to naopak komerce,“ konstatuje Vojtěch Plesník. Jedním dechem ale souhlasí s tím, že pohyb lidské nohy po hustě zaminovaném území tehdy rozhodně nebyl bezpečný.

Otázkou je, zda v místě, kde byly tři miliony min, nemohla nějaká zbýt. Čeští vojenští veteráni to nevylučují. „Může to tak být, ačkoli po nás se tam dělal podrobný pyrotechnický průzkum, podobně jako když armáda opustí výcvikový prostor. Jistá pravděpodobnost, že tam na něco narazíte, ale stále zůstává,“ přitakává Miroslav Šindelář.

Celý rozhovor s bývalými příslušníky mírových sil Miroslavem Šindelářem a Vojtěchem Plesníkem si poslechněte online.