Tradice vánočních stromečků k nám přišla z Německa. Nejprve je lidé věšeli nad stůl

Podle etnografky muzea Alexandry Zvonařové byl betlém hlavním symbolem Vánoc do doby, než se na počátku 19. století objevil stromeček. „Jindřichův Hradec byl městem betlémů, v každém domě za oknem měli minimálně jeden,“ uvádí.

Tradice vánočních stromečků se dostala do naší země ze sousedního Německa. „Ze začátku se moc nevědělo, co s nimi, takže se věšely na strop nad stůl. Stromky visely špičkou dolů, nezdobily se,“ popisuje Alexandra Zvonařová.

Až později začali lidé stromečky umisťovat do stojanů a zdobit. „Zdobili je úplně jednoduše, oříšky, světýlky. Později, když už kupní síla obyvatelstva byla větší, přišly tradiční skleněné foukané ozdoby, a ty nám v podstatě přetrvávají na stromečku pořád,“ dodává etnografka.

I v minulosti muselo být před Štědrým dnem doma naklizeno, napečeno a navařeno. S první hvězdou se pak usedalo k štědrovečernímu stolu. „Na stole muselo být všechno, co se nashromáždilo za celý rok, od všeho kousek, takže trochu medu, kousek česneku proti zlým silám, vánočka, muzika, to byl takový zvláštní pokrm se sušeným ovocem,“ vyjmenovává etnografka.

Čtěte také

Vánoce jsou svátky, takže etiketa velí svátečně se obléct, stolovat a dodržovat zvyky

Nechyběl samozřejmě černý kuba a později kapr. „Ryby se na štědrovečerní hostinu původně nepoužívaly, protože to bylo postní jídlo a lidé byli spíš tím kaprem přejedení, takže si ho na Štědrý den nedávali. Až později se z něj stala tradice,“ vysvětluje Alexandra Zvonařová,

Pod stromečkem byly dárky, ale rozhodně ne v takovém množství jako v mnohých dnešních domácnostech. „Dárečky byly jenom pro děti a byly opravdu skromné. Byly to věci, které lidé vytvořili, tatínek třeba vyřezal panenku nebo jinou hračku,“ doplňuje etnografka. Štědrý večer končil tím, že celá rodina šla na půlnoční mši do kostela.

V následujících dnech se chodívalo se na koledu. Někde se koledovala už před Štědrým dnem, ale nejčastěji o šlo o tradici na svatého Štěpána. „Z té doby máme vlastně ty nejkrásnější vánoční koledy, zpívaly se na koledě. Na Štěpána se také propouštěli pracující od sedláka, říkalo se: Na Štěpána není pána. Skončili v práci, dostali výslužku a pak se šli bavit do hospody,“ uzavírá Alexandra Zvonařová.