Ráda provokativně bořím předsudky. Myslím, že je to dobře, říká farářka a nemocniční kaplanka
Ludmila Míchalová Mikšíková působí na částečný úvazek jako evangelická farářka ve Strmilově na Jindřichohradecku a zároveň je kaplankou v českobudějovické nemocnici. Obě práce se podle ní v něčem liší, ale také mají hodně společného.
„Farářina zahrnuje docela širokou škálu toho, co ten duchovní dělá. Skoro neznám povolání, kde musíte obsáhnout tolik lidí, od malých novorozeňátek až v podstatě po umírající,“ připomíná Ludmila Míchalová Mikšíková.
Úlohy farářky a nemocniční kaplanky podle ní spojuje to, že vždy vede osobní rozhovory. „Lidé si mě vyhledají, protože potřebují něco vyřešit, neví si s něčím rady nebo jim prostě došla síla, naděje, cokoliv a potřebují se v tom nějak zorientovat a načerpat sílu. Ve vedení rozhovorů je to oboje podobné,“ popisuje.
Vidí ale i odlišnosti. „V té farářině často pracuji s dětmi, se skupinami, musím mít i trošku takový vizionářský pohled do budoucna a ty lidi nějakým způsobem motivovat, vést je, ukazovat jim možnosti. Tohle sice v kaplanství vlastně také je, ale jinak,“ vysvětluje.
Čtěte také
V českém prostředí si lidé pod pojmem duchovní obvykle představí katolického celibátního kněze. Ludmila Míchalová Mikšíková potvrzuje, že coby evangelická farářka se s jistými předsudky stále setkává. „Ačkoli v nemocnici působím už několik let, často si lidé myslí, že když přijde kaplan, bude to prostě muž s kolárkem. A pak tam přijdu já. Vlastně trošku i ráda provokativně bořím tyto předsudky, protože si myslím, že je to dobře. Duchovní povolání je široké a svět by to měl vědět,“ usmívá se.
To, že je žena, vidí ve své profesi jako výhodu. „V budějovické nemocnici se to výborně sešlo, protože jsem tam s kolegou, mužem. Stává se, že někteří pacienti chtějí prostě mluvit se ženou a jiní naopak mužem. A my jim můžeme vyjít vstříc,“ dodává.
Celý rozhovor s evangelickou farářkou a nemocniční kaplankou Ludmilou Míchalovou Mikšíkovou si poslechněte online.
Související
-
Na Velký pátek se nemá hýbat se zemí ani prát prádlo. Křesťanská tradice velí držet přísný půst
Křesťané si na Velký pátek připomínají ukřižování Ježíše Krista. Den je zároveň v lidových pověrách spojován s magickými silami, prý se například otevírají skály s poklady.
-
Bílá sobota má barvu smutku. V tento den končí půst, v řadě domácností se také bílilo a uklízelo
Na Bílou sobotu křesťanům končí čtyřicetidenní půst. V tento den se zvony vracejí z Říma, kam odletěly na Zelený čtvrtek, zároveň se v řadě domácností bílilo a uklízelo.
-
Češi nejsou ateisté, naopak věří kdečemu a různě to míchají, říká katolický jáhen Michal Opatrný
Češi jsou spíše ateisté, ale Vánoce v nich probouzejí duchovno. Občas přijdou – z tradice, nebo ze zvědavosti – také na půlnoční mši. Jak se k tomu staví katolická církev?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
