Pruhy pro cyklisty v Budějovicích? Těch pár set metrů nikdo nerespektuje, zvlášť ne chodci

O pár let později jsem si to zopakoval v Kodani, jen ten pruh byl modrý. Pohledy kolemjdoucích v obou případech byly jasné.

Spáchal jsem podobnou nehoráznost, jako kdybych se v nejlepší restauraci vysmrkal do ubrusu, a před ukamenováním mě zachránil jen statut pomýleného cizince. Jak hrdá jsou obě města na svoji síť cyklostezek, bylo jasné i z toho, že mě na můj zločin vždycky upozornili chodci.

V Budějovicích vám podobný trapas nehrozí. Pruhy vyhrazené cyklistům tu fakticky neexistují, a těch pár set vyznačených metrů nikdo nerespektuje. Zvlášť ne chodci.

Vyhrazené přechody pro kola se počítají na prstech jedné ruky velmi nešikovného truhláře a většinu toho, čemu se tu eufemisticky říká „smíšená cyklostezka“, tvoří jen širší chodník s dejme tomu zvýšenou tolerancí k cyklistům.

Jste kolaři, nebo cyklisté? Rozdíly jsou v technice, oblečení i mluvě

• Upravit
• Smazat

Jsem spíš kolař než cyklista a ta dvě slova rozhodně neznamenají totéž. Nejdřív ty dva rozeznáte podle blatníků.

Tady si, milý cyklisto, můžeš jezdit, ale nesmíš nás tím otravovat. Nedoufej, že ti uhnem ke kraji nebo že se kvůli tobě vzdáme triumfální jízdy tří kočárků vedle sebe. A už vůbec se nenecháme připravit o tu legraci, až si na poslední chvíli všimneš, že ten pes je na desetimetrové šňůře.

Ono se ani nedá mluvit o síti, protože do rozsypaných kousků budějovických cyklostezek žádnou rybu nechytnete, i kdybyste do ní započítali poslední výkřik: potěmkinovské cyklostezky přimalované na vozovce do jízdních pruhů pro auta. Ty už samozřejmě nerespektuje vůbec nikdo.

Občas se mi zdá, že budějovické investice do cyklistické dopravy jdou hlavně na dvě dopravní značky: Konec cyklostezky a Cyklisto, sesedni z kola.