Jste kolaři, nebo cyklisté? Rozdíly jsou v technice, oblečení i mluvě
Jsem spíš kolař než cyklista a ta dvě slova rozhodně neznamenají totéž. Nejdřív ty dva rozeznáte podle blatníků.
Kolař, který si bicyklem krátí každodenní vzdálenosti, by si nikdy nedovolil pokoušet počasí jízdou bez blatníků, protože by riskoval efekt známý jako „obecná škola“. Kolo cyklistovo je však určeno především k buzení závisti za slunných dnů, a k tomu potřebuje blatníky stejně málo jako nosič, brašnu nebo nesený vyorávač brambor.
Technické rozdíly jsou vůbec markantní. Cyklistovo kolo není starší dvou let a je plné konstrukčních prvků, které kosmický výzkum zavrhl jako příliš nákladné. Kolařovo kolo neurčitého stáří je kombinací gumicuků, izolepy a kolíků na prádlo udržováno právě v takovém stavu, aby přežilo následující jízdu.
Všímejte si i oblečení. Zatímco pravověrný cyklista nevyjede bez vědecky sestavené kombinace funkčních svršků v barvách duhového sršně, kolař odjíždí v čemkoli, v čem ke kolu přišel. Jen kolař také nosí boty, ve kterých se kromě šlapání dá i chodit.
O rozdílu v mluvě snad jen tolik, že použije-li cyklista slovo „šlapka“, nemyslí tím na rozdíl od kolaře součástku. Jeho kolo má samozřejmě pedály.
To vše jsou ale jen příznaky rozdílu, který vládne v jejich hlavách. Zatímco pro cyklistu je bicykl oltářem, pro kolaře deklarací dopravní nezávislosti.
Jak jsem řekl, řadím se spíš ke kolařům, ale skalní kolař nejsem. Nejezdím s rezavým řetězem, obě brzdy mi brzdí a občas si dopřeju jasně cyklistickou vychytávku. Třeba vytuněné sedlo pro svůj věčně bolavý zadek.
Související
-
Klepadla na koberce a teď už i telefonní budky se staly přežitkem minulosti
Také jste si všimli, kolik zbytečných věcí se vyskytuje na veřejných prostranstvích?
-
Klikyháky od sprejerů a roztrhané džíny, z nichž trčí do...
Navštívila jsem nedávno Vídeň, pozvaná na besedy nad německým vydáním své knihy Bereme, co je. Proběhly v Českém centru a Gymnáziu Komenského. Na těch setkáních s V...
-
Jurodiví odmítači očkování aneb Čím líp se máme, tím víc blbneme
Do Francie, rodné země Pasteura, se vrátily spalničky a dokonce na ně umřelo již deset dětí. Očkování proti nim bylo totiž jen doporučené, nikoliv povinné a nechalo...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
