Klikyháky od sprejerů a roztrhané džíny, z nichž trčí do mrazu holá kolena, ve Vídni neuvidíte
Navštívila jsem nedávno Vídeň, pozvaná na besedy nad německým vydáním své knihy Bereme, co je. Proběhly v Českém centru a Gymnáziu Komenského. Na těch setkáních s Vídeňany s českými kořeny jsem se setkala se zájmem a vřelým přijetím asi i proto, že moji prarodiče byli také Vídeňští Češi, členové vlasteneckého spolku České srdce. Tato organizace existuje dodnes a letos oslaví sto let své existence.
Křižovala jsem Vídeň v metru i vlacích, které na sebe leckde navazují, oceňovala jsem hladkou a skvěle zorganizovanou dopravu. Pozorovala jsem ale i pasažéry. Vídeňané jsou na rozdíl od některých Pražanů téměř všichni tišší, úhlední, dobře oblečení a mají vyčištěné boty.
Vlaky metra se častěji než u nás vynořují z podzemí, míjíme protihlukové zábrany, ale nikde, na vlacích, sloupech nebo betonových stěnách podél kolejí nejsou vidět čáranice páranice sprejerů. Ostatně ani na domech a domovních dveří jsem ty agresivní klikyháky nespatřila.
A taková drobnost, mladí lidé tu zřejmě odmítli módu roztrhaných džínů, někdy rozedraných amatérsky, z nichž trčí do mrazu holá kolena. Počkejte si na artritidu, holouskové, říkám v duchu pražským potrhaným mlaďochům.
V jednom momentě nastoupila do vagonu třída asi dvaceti dětí, vypadaly na prvňáky. Zatímco u nás automaticky počítáme s povykováním až křikem, pošťucháváním, kluci se jak opičáci houpají na tyčích a všichni se vrhají na prázdná sedadla, takže pokud to jde, raději rychle přestoupíme do vedlejšího vagonu, tahle děcka byla tichá.
Po vagoně nelítala, pokud si něco chtěla říct, tak si to špitala do ucha. Paní učitelky nemusely své školáky okřikovat, natož oštěkávat, jejich přeprava byla příkladná a téměř dojemná. Hleděla jsem na ně s bezděčným úsměvem. Sláva vídeňským učitelkám.
VĚRA NOSKOVÁ
Česká spisovatelka, novinářka, propagátorka vědy a kritického myšlení. Dětství prožila ve Strakonicích. Byla spoluzakladatelkou a po tři roky předsedkyní Českého klubu skeptiků Sisyfos a je členkou PEN klubu.
Osobnosti jihočeského kraje píší a čtou glosy pro Český rozhlas České Budějovice.
Jejich zamyšlení vysíláme každý všední den v 7.40 hodin, najdete je také v audioarchivu. Psané sloupky si můžete přečíst ZDE.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka