Prkno sbližuje, zjistil Jakub Novotný. Skateboarding pak i vědecky zkoumal, a to ve vzdáleném Jordánsku

Ze všeho nejdřív přišel na to, že prkno spojuje národy. „Poprvé jsem do toho regionu cestoval v roce 2006 s rodiči. Bylo to do Turecka, konkrétně Istanbulu. A tam jsem si poprvé vyzkoušel, že mohu jít sám do skateparku nebo na místa ve městě, kde se schází skejťácká komunita, a velice snadno najdu nové přátele,“ líčí.

Po studiích byl už Jakub Novotný schopen komunikovat nejen skrze skateboard, ale i jazyk. Ovládá totiž arabštinu. „Právě za ní – a samozřejmě i za skejtovou komunitou – jsem se na Blízký východ znovu vypravil. Nejprve to bylo v roce 2013 do Libanonu, za rok a půl následovalo Jordánsko a pak jsem jel ještě do Palestiny,“ vypráví.

V Jordánsku strávil nejvíc času, a to kvůli diplomové práci, která se zaměřovala právě na skateboardovou kulturu v hlavním městě Ammánu. „Tamní komunita je velmi malá. Bylo zajímavé sledovat vlivy z celého světa, které se tam prolínaly. Část tvořili mladí lidé, kteří předtím žili v zahraničí a tu kulturu přivezli. V nultých letech, kdy se skejtování v Jordánsku začalo rozvíjet, to byla kosmopolitní, transnacionální komunita, kde všichni hovořili plynně anglicky,“ popisuje skejťák a kulturní antropolog v jednom.

V době, kdy v Ammánu pobýval, začal zároveň vznikat mezinárodní projekt 7Hills Skatepark. A ten jordánskou skateboardovou scénu proměnil. „Tahle iniciativa měla za cíl postavit skatepark i pro děti, které nikdy v zahraničí nebyly, anebo které nedávno přišly ze Sýrie, z Iráku, kde tou dobou zuřil konflikt,“ říká Jakub Novotný.

Čtěte také

Fritovaná nutella a kukuřičný pes. Co jedí rockeři na turné, zjistila spisovatelka Petra Klabouchová díky své druhé profesi

Projekt dokázal mezi privilegovanou mládež z místní skateboardové komunity vtáhnout děti z nižších sociálních vrstev. „A za těch devět let, co to sleduji, se to podařilo udržet,“ dodává Jakub Novotný.

Na propojení dětí a mládeže z různých sociálních sfér by se na Blízkém východě rád podílel víc. „Do projektu jsem se tehdy aktivně zapojil, ale pak jsem se k němu vrátil až v rámci doktorátu s kolegou Tomem Critchleym z Londýna. Má podobný akademický zájem, psali jsme spolu studii, která se věnovala tomuto fenoménu, způsobům využívání a přetváření veřejného prostoru a tomu, co si z toho jako společnost můžeme odnést,“ říká.

Dizertační práce ovšem nakonec nevznikla. „Ve finále bylo nesmírně těžké skloubit profesi s akademickým výzkumem, takže v rámci zachování duševního zdraví jsem to přerušil na dobu neurčitou. Ale rád bych se k tomu ještě vrátil, protože to téma mě velmi zajímá. Prozatím jsem ovšem nedostudovaný doktor, který z dosavadního výzkumu publikoval vědecký článek,“ usmívá Jakub Novotný

Celý rozhovor s kulturním antropologem a skejťákem Jakubem Novotným si poslechněte online.