Prkno sbližuje, zjistil Jakub Novotný. Skateboarding pak i vědecky zkoumal, a to ve vzdáleném Jordánsku
Jakub Novotný je ilustrátor, tiskař, módní tvůrce a skejťák. Navíc ale i kulturní antropolog. Táborský rodák absolvoval blízkovýchodní studia na filosofické fakultě Západočeské univerzity. Země Blízkého východu pravidelně navštěvuje a podílí se tam na projektech, ve kterých všechny své profese a zájmy snoubí. A co je nejzajímavější, skateboarding vědecky zkoumá.
Ze všeho nejdřív přišel na to, že prkno spojuje národy. „Poprvé jsem do toho regionu cestoval v roce 2006 s rodiči. Bylo to do Turecka, konkrétně Istanbulu. A tam jsem si poprvé vyzkoušel, že mohu jít sám do skateparku nebo na místa ve městě, kde se schází skejťácká komunita, a velice snadno najdu nové přátele,“ líčí.
Po studiích byl už Jakub Novotný schopen komunikovat nejen skrze skateboard, ale i jazyk. Ovládá totiž arabštinu. „Právě za ní – a samozřejmě i za skejtovou komunitou – jsem se na Blízký východ znovu vypravil. Nejprve to bylo v roce 2013 do Libanonu, za rok a půl následovalo Jordánsko a pak jsem jel ještě do Palestiny,“ vypráví.
V Jordánsku strávil nejvíc času, a to kvůli diplomové práci, která se zaměřovala právě na skateboardovou kulturu v hlavním městě Ammánu. „Tamní komunita je velmi malá. Bylo zajímavé sledovat vlivy z celého světa, které se tam prolínaly. Část tvořili mladí lidé, kteří předtím žili v zahraničí a tu kulturu přivezli. V nultých letech, kdy se skejtování v Jordánsku začalo rozvíjet, to byla kosmopolitní, transnacionální komunita, kde všichni hovořili plynně anglicky,“ popisuje skejťák a kulturní antropolog v jednom.
V době, kdy v Ammánu pobýval, začal zároveň vznikat mezinárodní projekt 7Hills Skatepark. A ten jordánskou skateboardovou scénu proměnil. „Tahle iniciativa měla za cíl postavit skatepark i pro děti, které nikdy v zahraničí nebyly, anebo které nedávno přišly ze Sýrie, z Iráku, kde tou dobou zuřil konflikt,“ říká Jakub Novotný.
Čtěte také
Projekt dokázal mezi privilegovanou mládež z místní skateboardové komunity vtáhnout děti z nižších sociálních vrstev. „A za těch devět let, co to sleduji, se to podařilo udržet,“ dodává Jakub Novotný.
Na propojení dětí a mládeže z různých sociálních sfér by se na Blízkém východě rád podílel víc. „Do projektu jsem se tehdy aktivně zapojil, ale pak jsem se k němu vrátil až v rámci doktorátu s kolegou Tomem Critchleym z Londýna. Má podobný akademický zájem, psali jsme spolu studii, která se věnovala tomuto fenoménu, způsobům využívání a přetváření veřejného prostoru a tomu, co si z toho jako společnost můžeme odnést,“ říká.
Dizertační práce ovšem nakonec nevznikla. „Ve finále bylo nesmírně těžké skloubit profesi s akademickým výzkumem, takže v rámci zachování duševního zdraví jsem to přerušil na dobu neurčitou. Ale rád bych se k tomu ještě vrátil, protože to téma mě velmi zajímá. Prozatím jsem ovšem nedostudovaný doktor, který z dosavadního výzkumu publikoval vědecký článek,“ usmívá Jakub Novotný
Celý rozhovor s kulturním antropologem a skejťákem Jakubem Novotným si poslechněte online.
Související
-
Už žádná oplocená ghetta, místa pro skateboardisty mají být otevřená a vlídná, říkají architekti
Architekti a zároveň milovníci skateboardingu, to jsou Martin Hrouda a Jiří Kotal. Založili U/U Studio a snaží se propojovat veřejný prostor se sportem a relaxací.
-
Lhář se vyhýbá detailům, oběť slovesům a manipulátor vědcům, líčí odborník na psychoanalýzu textu
Sledujete detektivky? Pak už jste se v nich možná viděli, jak kriminalisté určovali psychologický profil pachatele podle slov, která volí v esemeskách a hlasových zprávách.
-
Pokusy ve sklepě a odvaha se zeptat nastartovaly kariéru vědce, děkana i pankáče Františka Váchy
Jezdí na terénní motorce, pěstuje bonsaje, hraje v punk a zároveň je děkanem Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity. František Vácha má za sebou i kariéru politickou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...
Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Lidský faktor
Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová