Přibylo bordelu, a to prospívá slavíkům, vypráví ornitolog. Velký problém teď ale mají zvonci

1. duben 2022

Jiří Šebestian má v autě pořád holínky. Pracuje totiž jako ornitolog Prácheňského muzea v Písku a již mnohokrát se na vlastní kůži přesvědčil, že žádná jiná obuv v terénu neobstojí lépe. Na trochu nepohodlí si podle svých slov už zvykl, stejně jako na vstávání v časných hodinách. Říká, že kdo chce bádat o ptácích, musí sám být ranní ptáče.

Nejlepší doba pro pozorování ptáků nastává hned za rozbřesku. „Ptáci jsou zdaleka nejaktivnější brzy po ránu, v deset hodin už je pomalu konec, to už skoro nemá cenu chodit ven. Večer se sice aktivita obnovuje, ale rozhodně nedosahuje takové intenzity jako ráno,“ popisuje Jiří Šebestian.

Souvisí to s tím, že sameček musí každé ráno obhájit své teritorium. „Tím ranním ptačím zpěvem, který se nám tak líbí, ve skutečnosti vyhlašuje, kde bydlí a že mu tam nemá nikdo lézt,“ vysvětluje Jiří Šebestian.

Ornitolog Jiří Šebestian

Jako ornitolog má rád i místa, kterým se mnozí spíš vyhnou, třeba kůrovcem zničené lesy na Šumavě. „To je nejhezčí část Šumavy, ty takzvaně mrtvé lesy. Tam je zdaleka nejvíc života ve srovnání se smrkovou monokulturou. V postupně odumírajícím lese je totiž mnohem víc druhů hmyzu, potrava pro ptáky je mnohem pestřejší. Když jsme dělali monitoring datlíka tříprstého v době před kalamitou, našli jsme na celé Šumavě dva. Dneska přijdete do mrtvého lesa a jdete od datlíka k datlíku,“ vypráví.

Dopustit nedá ale hlavně na Řežabinec, národní přírodní památku nedaleko Ražic na Písecku. „Kvůli němu jsem odešel z Budějovic do Písku. Řežabinec je moje srdeční záležitost, protože tam je úplně všechno. To je na sto hektarech esence jihočeskosti. Je tam rybník, rákosí, ostřicové porosty, tůně, pískovny, zamokřené louky, orchidejové louky,“ říká.

Čtěte také

Ptačí populace, která jižní Čechy obývá, se podle Jiřího Šebestiana samozřejmě proměňuje. V posledních letech se například začalo dařit orlům mořským nebo slavíkům obecným. „Slyšet za socialismu slavíka, to byla nebývalá věc. A jak teď přibylo bordelu, změnilo se to. Slavík je bordelový pták, líbí se mu takové ty zarostlé cesty, které nikdo neprořezává,“ dodává.

Naopak velmi rychle z přírody mizí racci chechtaví. „Ubývají takovým zvláštním způsobem. Nejprve zmizely malé kolonie, ale ty velké, třeba na Vrbenských rybnících u Českých Budějovic nebo Řežabinci, zůstávaly pořád stejně početné. Teď už ubývají počty i v těchto velkých koloniích, takže možná o racka za nějaký čas přijdeme,“ uvádí ornitolog.

Největší potíže ale mají podle něj v současné době zvonci zelení. Od roku 2012 u nás zmizelo 80 procent jejich populace. „Příčinu známe. V Británii se do populace dostal parazit, bičenka drůbeží. Z drůbežích velkochovů přešla na volně žijící ptáky, kteří tam sbírali nějaké to zrní, a ukazuje se, že zvonci jsou na ni úplně nejcitlivější. Jsou popsány případy, kdy zvonek prostě letí a najednou padne a je mrtvý. Ta bičenka se mu namnoží ve voleti tak, že mu úplně zaškrtí dýchací cesty,“ líčí.

Celý rozhovor s ornitologem Jiřím Šebestianem o jeho práci a ptácích naší přírody si poslechněte online.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová