Příběhy lidí, kteří byli příliš mladí na válku, ale bojovali, vypráví v knize novinář Radek Gális

„Od 90. let jsem navštěvoval pamětníky, pořizoval rozhovory a nahraný materiál jsem si na rozdíl od spousty jiných novinářů uchovával, navíc v něm bylo mnohé, co se ani do novin nevešlo. Jak potom ti lidé postupně odcházeli, začal jsem se k těmto vzpomínkám vracet,“ vysvětluje.

Jako první ho napadlo sepsat do knihy vzpomínky pétépáků. „Vymyslel jsem název Černí baroni od Černé věže. Oni mě vzali mezi sebe, začal jsem o nich psát, poznal jsem jejich příběhy, jak se museli poprat s nepřízní osudu a režimem, až jsem měl dost materiálu pro knihu,“ říká.

Ve stejné době navíc přišel další námět po úmrtí kardinála Miloslava Vlka. „Já jsem ho znal od 90. let a znal jsem i spoustu lidí, kteří se chtěli k jeho smrti vyjádřit, ale v novinách na ta jejich zamyšlení nebylo místo. Když jsem z nich cítil tu energii, říkal jsem si, že bychom mohli vydat knihu. Podařilo se to a v předvečer nedožitých 85. narozenin Miloslava Vlka vyšla kniha Náš kardinál,“ vypráví Radek Gális.

Jedním z hrdinů knihy Příliš mladí na válku je Milan Píka, který zemřel v roce 2019|foto: Profimedia

Jeho nejnovější kniha se jmenuje Příliš mladí na válku. Přináší rozhovory s patnácti válečnými veterány. „Třináct veteránů je z druhé světové války a dva z první světové války, jde o naše legionáře. Veteráni z druhé války mi totiž říkali, že tátové a strejdové Československo vybojovali a oni ho museli vybojovat zpět, proto hodně mužů i žen odešlo z protektorátu do zahraničí a začali tam bojovat za znovunabytí svobody,“ popisuje.

Mnoha z nich bylo v té době pouze šestnáct nebo sedmnáct let. Také proto Radek Gális knihu nazval Příliš mladí na válku. „Vážím si těchto lidí, kteří tenkrát odešli a nasazovali svůj život. Ti, co jsou v této knize, měli štěstí, že se dočkali konce války a mohli vyprávět o tom, co zažili,“ komentuje.

Vydání knihy se dožili jen tři její hrdinové

Zároveň zachytil, jaká nepřízeň čekala hrdiny po válce. „Asi nejhůř dopadl Milan Píka, jeho otec Heliodor Píka byl popraven a Milan strávil také několik měsíců ve vězení. V knize je několik vojáků, kteří museli po únoru 1948 emigrovat, váleční hrdinové, kteří se provinili tím, že bojovali u RAF, vojáci, kteří byli vyhozeni z armády,“ líčí.

„Uvědomil jsem si, jak se naše společnost provinila vůči těmto lidem. Byli bráni jako hrdinové na takzvaném Západě a u nás byli zavíráni do vězení a několik dokonce i popraveno,“ připomíná.

Čtěte také

Jihočeši se složili na šest letadel. Ta ale nakonec získal Hitler a použil je při útoku

Se všemi válečnými veterány mluvil Radek Gális osobně. „S veterány z první války jsem se setkal už na počátku 90. let, za Milanem Píkou jsem jel do Bratislavy, s Miroslavem Antonínem Liškutínem jsem se spojil telefonicky, protože žil v Anglii. On měl tenkrát velkou radost, že může mluvit po dlouhé době s někým česky,“ říká.

Když začal knihu na začátku roku 2018 sestavovat, žilo ještě osm jejích hrdinů. Vydání v únoru 2020 se dočkali už jen tři.

Kniha s mnoha fotografiemi přináší příběhy nejen mužů, ale i žen. Čtenáři mohou poznat například osud Margity Rytířové, která jedním z Wintonových vlaků opustila Československo, později vstoupila do anglické armády a pracovala na letištích.

Další hrdinkou je Božena Ivanová, absolventka parašutistického výcviku a armádní spojařka. „Ta patří mezi ty tři veterány, kteří ještě žijí. Už mi volala, z knížky má obrovskou radost a hned si objednala výtisky pro všechny příbuzné a známé,“ dodává Radek Gális.