Budějovický fašista pracoval pro gestapo jako provokatér. Po válce ho s dalšími 67 lidmi popravili

Kniha má název Hrdelní případy Mimořádného lidového soudu České Budějovice v letech 1945 až 1948. Jan Ciglbauer na ní pracoval několik let. „Přibližně dva až tři roky jsem strávil studiem v archivech a pak téměř další dva roky trvala příprava samotné knihy,“ vzpomíná.

Mimořádný lidový soud České Budějovice patřil mezi nejpřísnější tribunály. Trestal udavače a válečné zločince. Na smrt poslal 68 lidí.

Kolaborant po válce tvrdil, že není svéprávný

Jedním z nich byl Karel Zajíček, budějovický fašista a kolaborant, popravený 23. dubna 1947. „Byl to rodilý Čech. V jeho životopise je zajímavý moment z první světové války, kdy u 91. pěšího pluku na frontě utrpěl zranění hlavy. To je zajímavý detail vzhledem k tomu, jaké byly jeho další osudy. On se nakonec při vyšetřování po válce snažil hrát ten svůj případ na to, že není za své činy svéprávný,“ vypráví Jan Ciglbauer.

Karel Zajíček byl už ve 20. letech českým fašistou, psal články do různých fašistických plátků, většinou s protižidovským tématem, dokonce pořádal tato témata přednášky. Za to byl během první republiky asi sedmnáctkrát soudně trestán.

Oženil se s majitelkou jednoho velkého obchodu a začal žít nad poměry, ale manželčin majetek dokázal rychle zadlužit. „Když ovdověl, vypočítal hodnotu své manželky a obviňoval z její smrti československé úřady. Když byl totiž zase někde vyšetřován pro nějakou přednášku, jeho manželku pozvali na výslech a tam se prý nachladila a následně zemřela, což byl samozřejmě nesmysl,“ říká Jan Ciglbauer.

Na začátku německé okupace už Karel Zajíček dlužil astronomickou částku. Utrácel za nesmysly a snažil se podvodem vymámit z lidí peníze. Ještě za první republiky se podruhé oženil, před začátkem druhé světové války byl dočasně hospitalizován v psychiatrické léčebně pro sklony k hysterii, nicméně dál se pohyboval ve fašistických kruzích.

Německá okupace mu přinesla nevídané možnosti

Když přišel 15. březen 1938, Karel Zajíček běhal po Budějovicích s páskou s hákovým křížem na rukávu a pokoušel se rychle spolupracovat s nacisty.

„Německá okupace mu přinesla dosud nevídané možnosti. Mohl legálně psát a přednášet proti Židům, proti bývalému režimu. Začal také udávat lidi a těch udání byly desítky, většinou za naprosté malichernosti jako nedodržování zatemnění,“ líčí Jan Ciglbauer.

Nezastavil se jen u toho. Posílal své fašisty do budějovických ulic, aby rozbíjeli výlohy židovských obchodů, dokonce sám napadal Židy. Stále více spolupracoval s gestapem, například udal odbojovou skupinu mladíků z Kněžských Dvorů.

Podle Jana Ciglbauera byl Zajíček opravdu přesvědčeným nacistou. „Věřil, že to, co dělá, dělá v rámci nějakého dobra, které přinesl Adolf Hitler. Přihlásil se k německé národnosti, dostal i říšské občanství. Na základě toho pak musel jeho syn narukovat do německé armády a padl na východní frontě,“ dodává publicista.

Svou roli kolaborant sehrál v případu odbojové skupiny z Vlkova u Ševětína, která byla rozkryta začátkem roku 1943. „Zajíček se často chlubil na různých pitkách s fašisty, že on nese zásluhu na tom, že ve Vlkově byli odhaleni. Nicméně to po válce prokázáno nebylo,“ popisuje Jan Ciglbauer.

Byla však prokázána jiná Zajíčkova úloha. „Vedoucí odbojové skupiny Vondrášek byl zatčen na gestapu v Českých Budějovicích a Zajíček byl k němu dosazen na celu jako provokatér. Když vzbudil důvěru, Vondrášek mu svěřil několik motáků. Zajíček je hned předal gestapákům. Jakmile Vondrášek zjistil, že byl zrazen, spáchal v cele sebevraždu oběšením. A podle poválečných výslechů zadržených gestapáků byl takovýmto způsobem Zajíček využíván vícekrát,“ vysvětluje publicista.

Zrůdnost Karla Zajíčka dokládá i to, že v jeho případě šlo udávání tak daleko, že se ho začali bát i sami gestapáci. Velitel budějovické služebny měl například podezření, že je nasazen na úředníky gestapa říšskou bezpečnostní službou.