Stěhování do domova seniorů. Jak přesun zvládnout? Co vzít s sebou? Co od zařízení očekávat a co ne?

První díl Příběhu stárnutí seznamuje s tím, jak se na přechod do domova seniorů připravit. Je stěhování rychlým kulovým bleskem? Co si vzít s sebou a kolik z původního života se do kufrů už naopak nevejde?

Jak to v domově chodí? Má senior nárok na samostatný pokoj? Nebo je někdy lepší bydlet ve dvojici? Co od seniorského zařízení očekávat a co ne? A může se stát starému člověku skutečným domovem?

Sbalte oblečení, které senior opravdu nosil, a vezměte i vlastní povlaky

Doba čekání na místo v domově je podle Hany Vojtové, ředitelky Domova seniorů Mistra Křišťana v Prachaticích a autorky konceptu smyslové aktivizace seniorů, různá. „Každé zařízení je v tom specifické. Dnes už to ale není otázka let a nejde ani o to, jak dlouho má senior podanou žádost. Žádosti posuzujeme ve smyslu aktuálnosti, jestli je situace taková, že nás ten člověk potřebuje. Mluvíme tedy o řádech měsíců,“ říká.

Jakmile rodina a praktický lékař vidí, že síly seniora odcházejí a že chvíle, kdy se o sebe už nebude schopen postarat, je otázkou přibližně jednoho roku, nastává čas začít vyřizovat žádost o umístění. „Důležité je také to, aby rodina věděla, co si maminka či tatínek přeje, a věděla to včas,“ upozorňuje Hana Vojtová.

Měsíce běží, senior se pomalu smiřuje s představou přesunu, zatím je relativně v klidu. Pak se v domově uvolní místo a nastane akce kulový blesk. „Pak je to opravdu fofr, ten člověk se má třeba během jednoho týdne sbalit a připravit na stěhování,“ potvrzuje Hana Vojtová.

Čtěte také

Může se domov seniorů stát starému člověku skutečným domovem? Co pro to udělat?

Je jasné, že taková situace není ani komfortní, ani jednoduchá. „Vždycky říkám pečujícím, aby se zamysleli nad tím, jestli ten člověk před příchodem k nám vůbec v noci spal. Nebo kolik nocí předtím nespal. Honí se mu totiž v hlavě, s kým bude bydlet, jak to tam bude vypadat, jestli ho tam budou mít rádi. O tom ti lidé přemýšlejí velmi často,“ popisuje ředitelka seniorského zařízení.

„A hlavně si představme, že má sbalit během krátké doby do jednoho, dvou kufrů celý svůj život. A to je velmi těžké. Ptá se sám sebe: Co budu potřebovat? Co si tam mám vzít? Půjdu ještě někdy do divadla, mám si vzít lodičky? Mám si vzít kabát, budu chodit ven?“

Co si tedy má senior vzít sebou, co bude potřebovat? „Nerada dávám seznamy, kolik si mají lidé vzít s sebou nočních košil. Z toho pak vzniknou úvahy, jestli je vůbec ve skříni mám, jestli jsou pěkné, jestli s nimi neudělám ostudu. A je to možná i vzkaz rodině, aby sbalili ty věci, které člověk opravdu nosil, aby nešli nic nakoupit. Jestli byla žena zvyklá celý život nosit zástěru, anebo naopak halenku, tak ať ji má v tom kufru,“ odpovídá Hana Vojtová.

Pro seniora a jeho první chvíle v novém domově je podle ní důležité třeba i povlečení. „Nabádáme rodinné příslušníky, aby sbalili i je. My máme povlaků dost, ale jde o to, že když člověk přijde poprvé do neznámého pokoje a na posteli uvidí svoje povlečení, přinese mu to pocit bezpečí,“ vysvětluje.